Zrádné příklady
Pokročilejší typy a pasti z domácích úkolů. Až budeš mít základ, otestuj se tady.
1Nekonečné součty a nekonečné součiny nejsou totéž
je řada — studujeme limitu součtů . Naproti tomu zápis
znamená nekonečný součin, jehož částečné součiny jsou . Podmínky konvergence nejsou stejné. Některé domácí úlohy používají složité exponenty, ale stále jde o řadu, pokud je zapsaná .
2Parametrická řada s exponenciálním členem
Jde o geometrickou řadu s kvocientem . Konverguje při , což pro znamená . Pro má každý člen hodnotu 1, pro členy rostou. Proto
3Parametrická řada s výrazem
Pro velká je člen přibližně . Z limitního srovnání s -řadou dostáváme
Když , harmonický charakter znamená divergenci. Když , také divergence.
4Teleskopování s logaritmem
Využij :
Řada tedy diverguje. Členy přitom jdou k nule (proto samotná nutná podmínka nestačila).
5Teleskopování s odmocninami
Částečný součet je
Řada diverguje, ačkoliv člen .
6Jak poznat, že l’Hôpital potřebuje úpravu
má tvar , na který l’Hôpital nelze přímo použít. Přepiš
Teď jde o . Po odděleném derivování čitatele a jmenovatele:
7Srovnání dvěma asymptotickými cestami
Pro platí například
ale pro stejná algebraická forma může mít úplně jiné chování, protože . Před použitím „vytknu z odmocniny“ vždy ujasni znaménko .
8Vyšetření hodnoty parametru, aby funkce byla spojitá
Spojitost v 1 vyžaduje . Po zkrácení je limita 2, tedy . Tento postup platí pro libovolný kusový předpis: spočítej limitu a srovnej s definovanou hodnotou.
9Inflexe bez lokálního extrému
V nule , ale derivace je po obou stranách nezáporná, takže zde není minimum ani maximum. Druhá derivace mění znaménko z mínus na plus, proto je inflexní bod. Ukazuje to, proč nula první derivace neznamená extrém.
10Nekonečně mnoho oscilací u hranice
Při je stále větší velikosti a sinus nekonečně osciluje. Funkce má hodnoty libovolně blízké 1 i v libovolně malém okolí nuly. Jednostranné konečné limity neexistují, není možné ji v nule spojitě doplnit.
Kontrast:
Protože , má limitu 0. Doplníme-li , vznikne spojitá funkce v nule. Derivovatelnost v nule ale vyžaduje zvláštní test:
který limitu nemá. je tedy v nule spojitá, ale není tam derivovatelná.
11Funkce, která je všude nespojitá, ale její druhá mocnina je spojitá
Každé okolí obsahuje racionální i iracionální čísla, a tedy funkční hodnoty 1 i −1. Proto nikde není spojitá. Druhá mocnina však je stále — konstantní spojitá funkce. Jde o typ otázky výslovně uvedený v domácí 08.
12Proč se někdy výsledek integrálu od zdroje „liší“
Například
Jiný způsob může dát . Obě podoby jsou totožné, protože . U složitějších integrálů se výsledky mohou lišit o konstantu nebo o algebraickou úpravu. Nejlépe to ověř derivací.
Nesmí se však libovolně slučovat konstanty mezi oddělenými intervaly, když integrand není na celém definovaný.
13Počítání s mocninami při integraci
14Práce s odmocninou v diferenciální rovnici a fyzikálním modelu
Při matematické analýze se někdy objeví model, v němž a hledáme z počáteční podmínky .
Integrací . Po dosazení dostaneme a výsledek
Tím se ukazuje smysl integrační konstanty: jedna podmínka může vybrat konkrétní funkci z celé rodiny.
15Závěrečný návod pro neznámý typ
- Přepiš si zadání vlastním jazykem: „co vím, co mám ukázat“.
- Vyjmenuj definice použitých pojmů.
- Najdi alespoň jeden jednodušší model stejného typu.
- Proveď všechny doménové kontroly a hraniční případy.
- Teprve pak vyber vzorec či kritérium.
- Pokud kritérium „nerozhodne“, je to signál zkusit jinou metodu, nikoli výsledek.
- Kontroluj derivací, odhadem, dosazením nebo porovnáním s teoretickými mezemi.