Vlastnosti funkcí. Inverzní funkce, složená funkce.
Definiční obor, obor hodnot, grafy a jejich posouvání, sudost a lichost, skládání funkcí a inverzní funkce.
Zdroj: Domácí sada 06 · Domácí sada 07
6.1Co znamená funkce
Funkce každému přípustnému vstupu x přiřazuje právě jednu výstupní hodnotu y=f(x). Zapisujeme
f:D(f)→R,x↦f(x).
Definiční oborD(f): všechna x, která do funkce smíš dosadit.
Obor hodnotH(f): všechny skutečně dosažitelné hodnoty f(x).
Graf: množina bodů (x,f(x)) pro x∈D(f).
Příklad f(x)=x2: D(f)=R, H(f)=[0,∞). Negativní číslo jako výstup nezískáš, protože druhá mocnina je nezáporná.
6.2Univerzální postup: definiční oborPostup
Začni s D=R.
Jmenovatel nesmí být 0. Pokud je tam 1/g(x), přidej g(x)=0.
Sudá odmocnina: v reálných číslech g(x) vyžaduje g(x)≥0.
Logaritmus:ln(g(x)) vyžaduje g(x)>0.
Arcsin/arccos: argument musí být v [−1,1].
Složení: musí existovat vnitřní funkce a její výstup musí být ve definičním oboru vnější.
Řeš všechny podmínky současně — vezmi průnik řešení.
Příklad
Vzor A: zlomek s rozkladem
f(x)=x2+x−301.
Jmenovatel faktorizuj:
x2+x−30=(x+6)(x−5).
Nesmí být nula → x=−6 a x=5.
D(f)=R∖{−6,5}.
Příklad
Vzor B: odmocnina z kvadratického výrazu
f(x)=4+3x−x2.
Pod odmocninou musí být nezáporné:
4+3x−x2≥0⟺x2−3x−4≤0⟺(x−4)(x+1)≤0.
Součin je nekladný mezi kořeny, tedy D(f)=[−1,4].
Příklad
Vzor C: logaritmus logaritmu
f(x)=ln(lnx).
Vnější logaritmus vyžaduje lnx>0. To zároveň zaručuje, že vnitřní logaritmus existuje. lnx>0⟺x>1.
D(f)=(1,∞).
Příklad
Vzor D: logaritmus ve jmenovateli
f(x)=ln(2−x2)1.
Podmínky:
2−x2>0⟺−2<x<2.
ln(2−x2)=0⟺2−x2=1⟺x=±1.
D(f)=(−2,−1)∪(−1,1)∪(1,2).
Typická chyba: splnit jen argument logaritmu, ale zapomenout, že celý logaritmus stojí ve jmenovateli.
6.3Univerzální postup: obor hodnotPostup
Definiční obor odpovídá otázce „co smím dosadit?“. Obor hodnot odpovídá otázce „co mi může vyjít?“.
Tři hlavní strategie:
Znáš tvar funkce:x2≥0, ex>0, sinx∈[−1,1].
Uprav na čtverec:x2+3x−4=(x+3/2)2−25/4, takže H=[−25/4,∞).
Zaveď y=f(x) a řeš pro x: urči, pro která y existuje přípustné reálné x.
Příklad
Vzor: odmocnina
f(x)=2−x2.
Z definičního oboru [−2,2] víme 0≤2−x2≤2. Odmocnina je rostoucí, proto
H(f)=[0,2].
Příklad
Vzor: dvojitý logaritmus
f(x)=ln(lnx),x>1.
Když x běží od hodnot těsně nad 1 do nekonečna, lnx proběhne celé (0,∞). Jeho logaritmus potom proběhne R. Tedy H(f)=R.
6.4Základní funkce, které musíš poznat
Funkce
Co dělá
Definiční obor
Obor hodnot
c
konstanta
R
{c}
x
přímka
R
R
x2
parabola
R
[0,∞)
∣x∣
vzdálenost od nuly
R
[0,∞)
1/x
hyperbola
R∖{0}
R∖{0}
x
odmocnina
[0,∞)
[0,∞)
ex
exponenciála
R
(0,∞)
lnx
inverze k ex
(0,∞)
R
sinx,cosx
goniometrické
R
[−1,1]
tanx
sinx/cosx
x=π/2+kπ
R
U logaritmu o základu a: logax=lnx/lna, a>0, a=1, x>0. Exponenciála ax roste při a>1 a klesá při 0<a<1.
6.5Transformace grafů
Když znáš graf y=f(x):
f(x)+c: posun nahoru o c (pro záporné c dolů).
f(x−c): posun doprava o c.
f(x+c): posun doleva o c.
−f(x): zrcadlení podle osy x.
f(−x): zrcadlení podle osy y.
af(x): svislé natažení/stlačení; při a<0 i zrcadlení.
f(ax): vodorovné škálování opačným faktorem, tj. pro a=2 poloviční šířka.
Vzor z domácí 06:y=(x−1)2 je parabola y=x2 posunutá o 1 doprava; y=x2−1 je posunutá o 1 dolů. Nezaměňuj závorku u x s číslem mimo druhou mocninu.
6.6Sudá, lichá, periodická funkce
Sudá: f(−x)=f(x) a definiční obor musí být symetrický kolem 0. Graf je symetrický podle osy y.
Lichá: f(−x)=−f(x) při symetrickém oboru. Graf je středově symetrický podle počátku.
Periodická: existuje T>0 takové, že f(x+T)=f(x) pro všechny přípustné argumenty.
Univerzální test sudosti/lichosti:
Zkontroluj, zda s x patří do oboru i −x.
Spočítej f(−x).
Porovnej s f(x) a −f(x).
Pokud neplatí ani jedna rovnost pro všechna přípustná x, funkce není ani sudá, ani lichá.
Příklad:f(x)=x3/(1−x2):
f(−x)=1−x2−x3=−f(x).
Definiční obor je R∖{−1,1}, symetrický. Funkce je lichá.
Příklad:f(x)=ln(x2): pro x=0, f(−x)=ln((−x)2)=ln(x2)=f(x); sudá.
Rozklad funkce na sudou a lichou část: na symetrickém oboru polož
fs(x)=2f(x)+f(−x),fl(x)=2f(x)−f(−x).
Potom f=fs+fl, fs je sudá a fl lichá.
6.7Rostoucí, klesající, prostá funkce
Rostoucí na intervalu: pro každá x1<x2 z intervalu platí f(x1)≤f(x2). Ostře rostoucí: f(x1)<f(x2). Podobně klesající.
Funkce je prostá, pokud dva různé vstupy nemohou dát stejný výstup:
f(x1)=f(x2)⟹x1=x2.
Ostře monotónní funkce je prostá. Každá spojitá prostá funkce na intervalu je ostře monotónní; na libovolné nesouvislé množině by formulace vyžadovala opatrnost.
6.8Skládání funkcí
(f∘g)(x)=f(g(x)).
Zprava doleva: nejprve spočítej g(x), potom výsledek dosaď do f.
Příklad
Vzor z domácí 07
f(x)=lnx,g(x)=x1,h(x)=sinx.
Chceme h∘g∘f:
xflnxglnx1hsin(lnx1).
Proto
(h∘g∘f)(x)=sin(lnx1).
Definiční obor: x>0 (kvůli lnx) a lnx=0 (kvůli převrácené hodnotě), tedy x>0, x=1.
Typická chyba:f(g(x)) není stejné jako g(f(x)).
6.9Inverzní funkce — „otočení přiřazení“
Inverzní funkce f−1 vrací z výstupu původní vstup, proto se vyžaduje prostota na uvažovaném oboru a vhodně zvolený cílový obor.
Univerzální postup:
Napiš y=f(x).
Vyřeš rovnici pro x pomocí y.
Přeznač proměnnou y→x.
Urči obor inverze: D(f−1)=H(f) a H(f−1)=D(f).
Ověř složením f−1(f(x))=x pro x∈D(f).
Příklad
Vzor: lineární funkce
f(x)=2−3x,x∈[0,4].
y=2−3x → 3x=2−y → x=(2−y)/3. Tedy
f−1(x)=32−x.
Původní hodnoty: f(0)=2, f(4)=−10; tedy H(f)=[−10,2] a
D(f−1)=[−10,2],H(f−1)=[0,4].
Příklad
Vzor: kvadratická funkce s omezeným oborem
f(x)=x2−4x=(x−2)2−4,x≤2.
y+4=(x−2)2⇒x−2=±y+4.
Protože víme x≤2, smíme vzít jen mínus:
f−1(x)=2−x+4,x≥−4.
Proč omezení oboru: bez něj by parabola nebyla prostá a měla by pro stejný výstup dva vstupy.
6.10Hyperbolické a cyklometrické funkce
Hyperbolické funkce jsou definovány exponenciálami:
sinhx=2ex−e−x,coshx=2ex+e−x.
Platí cosh2x−sinh2x=1. Dále tanhx=sinhx/coshx; cothx=coshx/sinhx pro x=0.
Cyklometrické funkce jsou inverzní k vybraným omezením goniometrických funkcí: