8.3Gauss–Jordanova metoda — univerzální pro n×nPostup
Tuhle metodu se nauč nejdůkladněji. Funguje pro libovolnou invertibilní čtvercovou matici.
Přesný postup:
K původní matici A připíš zprava jednotkovou matici stejného řádu: [A∣I].
Prováděj elementární řádkové úpravy na celém bloku, tedy vlevo i vpravo.
Převáděj levou část postupně na jednotkovou matici.
Když vlevo vyjde I, vpravo bude A−1.
Pokud levá část kvůli chybějícím pivotům nejde převést na I, matice není regulární a inverze neexistuje.
Symbolicky:
[A∣I]∼rˇaˊdkoveˊuˊpravy[I∣A−1].
Příklad
Celý příklad s mezikroky
A=(1327).
Připojíme identitu:
(13271001).
Vynuluj 3 pod prvním pivotem:R2←R2−3R1:
∼(10211−301).
Vynuluj 2 nad druhým pivotem:R1←R1−2R2:
∼(10017−3−21).
Proto
A−1=(7−3−21).
Kontrola:AA−1=I; determinant 7−6=1, proto v tomto případě nevznikají zlomky.
8.4Adjungovaná matice a druhá metoda
Přednáška zavádí algebraické doplňkyCij=(−1)i+jMij a z nich adjungovanou matici
adjA=(Cij)T.
Pro regulární A platí
A−1=detAadjA.
Univerzální postup:
Spočti detA a ověř nenulovost.
Pro každou pozici vynech její řádek a sloupec → minor.
Minor vynásob znaménkem (−1)i+j → algebraický doplněk.
Slož matici doplňků a transponuj ji.
Vyděl determinantem a ověř AA−1=I.
Kdy je která metoda lepší: pro 2×2 vzorec; pro obecné matice Gauss–Jordan; adjungovaná metoda, když ji přímo žádá zadání nebo když jsou minory jednoduché.
8.5Vlastnosti inverzí
(A−1)−1=A,
(AB)−1=B−1A−1,
(AT)−1=(A−1)T,
(Ak)−1=(A−1)kpro celeˊk≥1.
Proč se u součinu obrací pořadí:
(AB)(B−1A−1)=A(BB−1)A−1=AA−1=I.
8.6Maticové rovnice — klíčové rozcestí
Před násobením inverzí zjisti, na které straně je neznámá matice X. Níže všechny inverze předpokládají regulárnost matic, které invertujeme.
Typ A: AX=B
X=A−1B.
Pozor: ne BA−1.
Typ B: XA=B
X=BA−1.
Typ C: AXB=C
A−1AXB=A−1C
XB=A−1C
X=A−1CB−1.
Pozor: pořadí A−1,C,B−1 je zásadní.
Typ D: AX−B=CX
AX−CX=B,
(A−C)X=B,
X=(A−C)−1Bpokud A−C je regulaˊrnıˊ.
Typ E: XA−B=XC+D
XA−XC=B+D,
X(A−C)=B+D,
X=(B+D)(A−C)−1pokud A−C je regulaˊrnıˊ.
Rozdíl oproti typu D: u jedné rovnice vytýkáš Xvpravo a u druhé vlevo. Nezaměň.
8.7Když inverze neexistuje
Pokud A nemá inverzi, rovnice AX=B může mít nula řešení nebo nekonečně mnoho řešení; nelze jednoduše vydělit A. Pak ji musíš řešit jako soustavu sloupců pomocí Gaussovy eliminace.
Pokud A je m×n a není čtvercová, inverzní matice ve smyslu AA−1=A−1A=I neexistuje. Některé úlohy používají jiné pojmy (levá inverze, pseudoinverze), ale nejsou totožné s běžnou inverzí.
8.8Kontrola a chyby
Po výpočtu vynásob AA−1; kontroluj diagonálu 1 a nuly mimo ni.
Při Gauss–Jordan úpravách nikdy neupravuj jen levou část.
Ve vzorci 2×2 nezapomeň determinant; samotné prohození a změna znamének nestačí.
1/A není standardní zápis maticové inverze, používej A−1.
Zápis A−1 vyžaduje, aby A byla čtvercová a regulární.
V maticových rovnicích hlídej rozměry a pořadí násobení.
Návaznost: DCV 4.2 (výpočty inverzí různého řádu) a DCV 4.3 (maticové rovnice se součiny a rozdíly).
✎Řešené příklady z DCV 4
Původní úlohy z domácího cvičení, vyřešené krok za krokem. Zkus si každou nejdřív sám, než otevřeš řešení.
Příklad
DCV 4.1.1 — hodnost větší obdélníkové matice
A=13−2221−12−32104−13653−44.
1. Před výpočtem:A má rozměr 4×5, hodnost nemůže překročit 4.
2. Všimni si vztahu řádků:
R4=R1+R2+R3.
Ověř např. poslední tři složky: −3+2+1=0, 4−1+3=6, 5+3−4=4. Proto je čtvrtý řádek závislý a h(A)≤3.
3. Ověř tři nezávislé řádky: první 3 řádky a první 3 sloupce dávají minor
M=det13−221−1−321=−8=0.
Tedy h(A)≥3.
4. Spojením:3≤h(A)≤3, tedy
h(A)=3.
Alternativa Gauss: schodovitý tvar má právě tři nenulové řádky. Pro kontrolu lze použít RREF s třemi pivoty.
Příklad
DCV 4.2.1 — inverze 2×2
A=(25−37).
D=2⋅7−(−3)⋅5=29.
A−1=291(7−532).
Zkouška:
AA−1=291(290029)=I.
Příklad
DCV 4.3 — jak určit matici X (typy z originálního zadání)
U příkladů, které v původním zadání obsahují AX=B, AXB=C, AX−B=CX a XA−B=XC+D, lze využít jednotnou zásadu: vytkni X ze správné strany.
Typ AXB=C: nejprve vynásob zleva A−1 a zprava B−1:
X=A−1CB−1.
Typ AX−B=CX: převeď CX k AX:
(A−C)X=B⇒X=(A−C)−1B.
Typ XA−B=XC+D: převeď XC k XA:
X(A−C)=B+D⇒X=(B+D)(A−C)−1.
Všechny inverze musí existovat. Pokud ne, je třeba počítat soustavu Gaussovou metodou.