EZLAMA
LA · Přednáška 5b

Inverzní matice a maticové rovnice

Inverze 2×2, Gauss–Jordan, adjungovaná matice, maticové rovnice.

Spočítat inverzní matici dvěma způsoby a vyřešit maticovou rovnici — na které straně násobit inverzí.

Zdroj: Přednáška 5b · DCV 4

8.1Co znamená „inverzní matice“

Pro čtvercovou matici AA je inverzní matice A−1A^{-1} taková, že

AA−1=A−1A=I.\boxed{AA^{-1}=A^{-1}A=I.}

Je to maticová obdoba převrácené hodnoty čísla: 3⋅13=13\cdot\frac13=1, ale výpočet je odlišný.

Například inverzní matice k (2003)\begin{pmatrix}2&0\\0&3\end{pmatrix} je (1/2001/3)\begin{pmatrix}1/2&0\\0&1/3\end{pmatrix}, ale u běžné matice nelze převrátit jednotlivé prvky.

Existence: inverzní matice existuje právě tehdy, když det⁡A≠0\det A\ne0 (nebo rank⁡A=n\operatorname{rank}A=n). Jednoznačnost: pokud existuje, je jediná.

8.2Inverze matice 2×22\times2 — rychlý vzorec

A=(abcd),D=ad−bc.A=\begin{pmatrix}a&b\\c&d\end{pmatrix},\qquad D=ad-bc.

Jestliže D≠0D\ne0, platí

A−1=1ad−bc(d−b−ca).\boxed{A^{-1}=\frac1{ad-bc}\begin{pmatrix}d&-b\\-c&a\end{pmatrix}.}

Jak si pamatovat: prohoď hlavní diagonálu a,da,d, změň znaménka vedlejších prvků b,cb,c, vše vyděl determinantem.

Příklad

Podrobný příklad z DCV 4.2.1

A=(2−357).A=\begin{pmatrix}2&-3\\5&7\end{pmatrix}.

Krok 1 — determinant:

D=2⋅7−(−3)⋅5=14+15=29≠0.D=2\cdot7-(-3)\cdot5=14+15=29\ne0.

Krok 2 — maticová část vzorce:

(73−52).\begin{pmatrix}7&3\\-5&2\end{pmatrix}.

Krok 3 — vydělíme 29:

A−1=129(73−52).\boxed{A^{-1}=\frac1{29}\begin{pmatrix}7&3\\-5&2\end{pmatrix}.}

Krok 4 — kontrola násobením:

AA−1=129(2⋅7+(−3)(−5)2⋅3+(−3)⋅25⋅7+7(−5)5⋅3+7⋅2)=129(290029)=I.AA^{-1}=\frac1{29}\begin{pmatrix}2\cdot7+(-3)(-5)&2\cdot3+(-3)\cdot2\\5\cdot7+7(-5)&5\cdot3+7\cdot2\end{pmatrix} =\frac1{29}\begin{pmatrix}29&0\\0&29\end{pmatrix}=I.

8.3Gauss–Jordanova metoda — univerzální pro n×nn\times nPostup

Tuhle metodu se nauč nejdůkladněji. Funguje pro libovolnou invertibilní čtvercovou matici.

Přesný postup:

  1. K původní matici AA připíš zprava jednotkovou matici stejného řádu: [A∣I][A\mid I].
  2. Prováděj elementární řádkové úpravy na celém bloku, tedy vlevo i vpravo.
  3. Převáděj levou část postupně na jednotkovou matici.
  4. Když vlevo vyjde II, vpravo bude A−1A^{-1}.
  5. Pokud levá část kvůli chybějícím pivotům nejde převést na II, matice není regulární a inverze neexistuje.

Symbolicky:

[A∣I] ∼rˇaˊdkoveˊ uˊpravy [I∣A−1].\boxed{[A\mid I]\ \overset{\text{řádkové úpravy}}{\sim}\ [I\mid A^{-1}].}

Příklad

Celý příklad s mezikroky

A=(1237).A=\begin{pmatrix}1&2\\3&7\end{pmatrix}.

Připojíme identitu:

(12103701).\left(\begin{array}{cc|cc}1&2&1&0\\3&7&0&1\end{array}\right).

Vynuluj 3 pod prvním pivotem: R2←R2−3R1R_2\leftarrow R_2-3R_1:

∼(121001−31).\sim\left(\begin{array}{cc|cc}1&2&1&0\\0&1&-3&1\end{array}\right).

Vynuluj 2 nad druhým pivotem: R1←R1−2R2R_1\leftarrow R_1-2R_2:

∼(107−201−31).\sim\left(\begin{array}{cc|cc}1&0&7&-2\\0&1&-3&1\end{array}\right).

Proto

A−1=(7−2−31).\boxed{A^{-1}=\begin{pmatrix}7&-2\\-3&1\end{pmatrix}.}

Kontrola: A A−1=IA\,A^{-1}=I; determinant 7−6=17-6=1, proto v tomto případě nevznikají zlomky.

8.4Adjungovaná matice a druhá metoda

Přednáška zavádí algebraické doplňky Cij=(−1)i+jMijC_{ij}=(-1)^{i+j}M_{ij} a z nich adjungovanou matici

adj⁡A=(Cij)T.\operatorname{adj}A=(C_{ij})^T.

Pro regulární AA platí

A−1=adj⁡Adet⁡A.\boxed{A^{-1}=\frac{\operatorname{adj}A}{\det A}.}

Univerzální postup:

  1. Spočti det⁡A\det A a ověř nenulovost.
  2. Pro každou pozici vynech její řádek a sloupec → minor.
  3. Minor vynásob znaménkem (−1)i+j(-1)^{i+j} → algebraický doplněk.
  4. Slož matici doplňků a transponuj ji.
  5. Vyděl determinantem a ověř AA−1=IAA^{-1}=I.

Kdy je která metoda lepší: pro 2×22\times2 vzorec; pro obecné matice Gauss–Jordan; adjungovaná metoda, když ji přímo žádá zadání nebo když jsou minory jednoduché.

8.5Vlastnosti inverzí

(A−1)−1=A,(A^{-1})^{-1}=A,

(AB)−1=B−1A−1,(AB)^{-1}=B^{-1}A^{-1},

(AT)−1=(A−1)T,(A^T)^{-1}=(A^{-1})^T,

(Ak)−1=(A−1)kpro celeˊ k≥1.(A^k)^{-1}=(A^{-1})^k\quad\text{pro celé }k\ge1.

Proč se u součinu obrací pořadí:

(AB)(B−1A−1)=A(BB−1)A−1=AA−1=I.(AB)(B^{-1}A^{-1})=A(BB^{-1})A^{-1}=AA^{-1}=I.

8.6Maticové rovnice — klíčové rozcestí

Před násobením inverzí zjisti, na které straně je neznámá matice XX. Níže všechny inverze předpokládají regulárnost matic, které invertujeme.

Typ A: AX=BAX=B

X=A−1B.X=A^{-1}B.

Pozor: ne BA−1BA^{-1}.

Typ B: XA=BXA=B

X=BA−1.X=BA^{-1}.

Typ C: AXB=CAXB=C

A−1AXB=A−1CA^{-1}AXB=A^{-1}C

XB=A−1CXB=A^{-1}C

X=A−1CB−1.\boxed{X=A^{-1}CB^{-1}.}

Pozor: pořadí A−1,C,B−1A^{-1},C,B^{-1} je zásadní.

Typ D: AX−B=CXAX-B=CX

AX−CX=B,AX-CX=B,

(A−C)X=B,(A-C)X=B,

X=(A−C)−1Bpokud A−C je regulaˊrnıˊ.\boxed{X=(A-C)^{-1}B}\quad\text{pokud }A-C\text{ je regulární}.

Typ E: XA−B=XC+DXA-B=XC+D

XA−XC=B+D,XA-XC=B+D,

X(A−C)=B+D,X(A-C)=B+D,

X=(B+D)(A−C)−1pokud A−C je regulaˊrnıˊ.\boxed{X=(B+D)(A-C)^{-1}}\quad\text{pokud }A-C\text{ je regulární}.

Rozdíl oproti typu D: u jedné rovnice vytýkáš XX vpravo a u druhé vlevo. Nezaměň.

8.7Když inverze neexistuje

Pokud AA nemá inverzi, rovnice AX=BAX=B může mít nula řešení nebo nekonečně mnoho řešení; nelze jednoduše vydělit AA. Pak ji musíš řešit jako soustavu sloupců pomocí Gaussovy eliminace.

Pokud AA je m×nm\times n a není čtvercová, inverzní matice ve smyslu AA−1=A−1A=IAA^{-1}=A^{-1}A=I neexistuje. Některé úlohy používají jiné pojmy (levá inverze, pseudoinverze), ale nejsou totožné s běžnou inverzí.

8.8Kontrola a chyby

  • Po výpočtu vynásob AA−1AA^{-1}; kontroluj diagonálu 1 a nuly mimo ni.
  • Při Gauss–Jordan úpravách nikdy neupravuj jen levou část.
  • Ve vzorci 2×22\times2 nezapomeň determinant; samotné prohození a změna znamének nestačí.
  • 1/A1/A není standardní zápis maticové inverze, používej A−1A^{-1}.
  • Zápis A−1A^{-1} vyžaduje, aby AA byla čtvercová a regulární.
  • V maticových rovnicích hlídej rozměry a pořadí násobení.

Návaznost: DCV 4.2 (výpočty inverzí různého řádu) a DCV 4.3 (maticové rovnice se součiny a rozdíly).

✎Řešené příklady z DCV 4

Původní úlohy z domácího cvičení, vyřešené krok za krokem. Zkus si každou nejdřív sám, než otevřeš řešení.

Příklad

DCV 4.1.1 — hodnost větší obdélníkové matice

A=(12−345312−13−2−113−422064).A=\begin{pmatrix}1&2&-3&4&5\\3&1&2&-1&3\\-2&-1&1&3&-4\\2&2&0&6&4\end{pmatrix}.

1. Před výpočtem: AA má rozměr 4×54\times5, hodnost nemůže překročit 4.

2. Všimni si vztahu řádků:

R4=R1+R2+R3.R_4=R_1+R_2+R_3.

Ověř např. poslední tři složky: −3+2+1=0-3+2+1=0, 4−1+3=64-1+3=6, 5+3−4=45+3-4=4. Proto je čtvrtý řádek závislý a h(A)≤3h(A)\le3.

3. Ověř tři nezávislé řádky: první 3 řádky a první 3 sloupce dávají minor

M=det⁡(12−3312−2−11)=−8≠0.M=\det\begin{pmatrix}1&2&-3\\3&1&2\\-2&-1&1\end{pmatrix}=-8\ne0.

Tedy h(A)≥3h(A)\ge3.

4. Spojením: 3≤h(A)≤33\le h(A)\le3, tedy

h(A)=3.\boxed{h(A)=3.}

Alternativa Gauss: schodovitý tvar má právě tři nenulové řádky. Pro kontrolu lze použít RREF s třemi pivoty.

Příklad

DCV 4.2.1 — inverze 2×22\times2

A=(2−357).A=\begin{pmatrix}2&-3\\5&7\end{pmatrix}.

D=2⋅7−(−3)⋅5=29.D=2\cdot7-(-3)\cdot5=29.

A−1=129(73−52).\boxed{A^{-1}=\frac1{29}\begin{pmatrix}7&3\\-5&2\end{pmatrix}.}

Zkouška:

AA−1=129(290029)=I.AA^{-1}=\frac1{29}\begin{pmatrix}29&0\\0&29\end{pmatrix}=I.

Příklad

DCV 4.3 — jak určit matici XX (typy z originálního zadání)

U příkladů, které v původním zadání obsahují AX=BAX=B, AXB=CAXB=C, AX−B=CXAX-B=CX a XA−B=XC+DXA-B=XC+D, lze využít jednotnou zásadu: vytkni XX ze správné strany.

Typ AXB=CAXB=C: nejprve vynásob zleva A−1A^{-1} a zprava B−1B^{-1}:

X=A−1CB−1.\boxed{X=A^{-1}CB^{-1}.}

Typ AX−B=CXAX-B=CX: převeď CXCX k AXAX:

(A−C)X=B⇒X=(A−C)−1B.(A-C)X=B\quad\Rightarrow\quad\boxed{X=(A-C)^{-1}B}.

Typ XA−B=XC+DXA-B=XC+D: převeď XCXC k XAXA:

X(A−C)=B+D⇒X=(B+D)(A−C)−1.X(A-C)=B+D\quad\Rightarrow\quad\boxed{X=(B+D)(A-C)^{-1}}.

Všechny inverze musí existovat. Pokud ne, je třeba počítat soustavu Gaussovou metodou.