EZLAMA
LA · Přednáška 1a

Komplexní čísla a polynomy

Kořeny, Hornerovo schéma, násobnost, Vietovy vzorce, NSD polynomů.

Počítání s komplexními čísly, dělení polynomů, hledání kořenů Hornerovým schématem a rozklad polynomu na součin.

Zdroj: Přednáška 1a · DCV 1

1.1Proč začínáme komplexními čísly

Rovnice x2+1=0x^2+1=0 nemá řešení mezi reálnými čísly, protože x2≥0x^2\ge0. Zavedeme číslo ii tak, aby i2=−1i^2=-1. Každé komplexní číslo má tvar

z=a+bi,a,b∈R.z=a+bi,\qquad a,b\in\mathbb R.

aa je reálná část, bb imaginární část; imaginární část čísla 3+2i3+2i je číslo 22, ne 2i2i.

Komplexně sdružené číslo je z‾=a−bi\overline z=a-bi. Platí

zz‾=a2+b2,∣z∣=a2+b2.z\overline z=a^2+b^2,\qquad |z|=\sqrt{a^2+b^2}.

Díky tomu umíme vydělit dvě komplexní čísla: jmenovatel vynásobíme komplexně sdruženým číslem.

Příklad:

1+2i3−i=(1+2i)(3+i)(3−i)(3+i)=3+i+6i+2i29−i2=1+7i10=110+710i.\frac{1+2i}{3-i}=\frac{(1+2i)(3+i)}{(3-i)(3+i)} =\frac{3+i+6i+2i^2}{9-i^2} =\frac{1+7i}{10}=\frac1{10}+\frac7{10}i.

Proč: i2=−1i^2=-1; ve jmenovateli díky sdružení zmizí imaginární část.

1.2Co přesně je polynom

Polynom (mnohočlen) je výraz

p(x)=anxn+an−1xn−1+⋯+a1x+a0,an≠0.p(x)=a_nx^n+a_{n-1}x^{n-1}+\cdots+a_1x+a_0,\quad a_n\ne0.

  • Koeficienty jsou čísla a0,…,ana_0,\ldots,a_n.
  • Stupeň je největší exponent s nenulovým koeficientem: deg⁡p=n\deg p=n.
  • Konstantní polynom p(x)=7p(x)=7 má stupeň 0.
  • Nulový polynom má všechny koeficienty nulové; v přednášce je jeho stupeň dohodou −∞-\infty.
  • Kořen je číslo cc, pro které p(c)=0p(c)=0.

Pozor na rozdíl: p(x)p(x) je celý polynom, p(2)p(2) je jedno číslo po dosazení x=2x=2.

Příklad: p(x)=3x4−2x2+7p(x)=3x^4-2x^2+7 má stupeň 4, i když neobsahuje x3x^3 ani x1x^1. Chybějící koeficienty jsou nulové: 3,0,−2,0,73,0,-2,0,7.

1.3Základní operace

Sčítání a odečítání

Sčítáme pouze členy se stejným exponentem:

(3x3−2x+5)⏟p(x)+(x3+x2+7x−1)⏟q(x)=4x3+x2+5x+4.\underbrace{(3x^3-2x+5)}_{p(x)}+\underbrace{(x^3+x^2+7x-1)}_{q(x)} =4x^3+x^2+5x+4.

Násobení

Každý člen prvního polynomu vynásobíme každým členem druhého:

(x+2)(x2−3x+1)=x3−3x2+x+2x2−6x+2=x3−x2−5x+2.(x+2)(x^2-3x+1) =x^3-3x^2+x+2x^2-6x+2=x^3-x^2-5x+2.

Platí deg⁡(pq)=deg⁡p+deg⁡q\deg(pq)=\deg p+\deg q pro nenulové polynomy nad tělesem.

Dělení se zbytkem

Existují právě dva polynomy q(x)q(x) (podíl) a r(x)r(x) (zbytek) splňující

p(x)=d(x)q(x)+r(x),deg⁡r<deg⁡d,p(x)=d(x)q(x)+r(x),\qquad \deg r<\deg d,

pokud d≠0d\ne0. Při dělení lineárním výrazem (x−c)(x-c) je zbytek vždy konstanta.

1.4Kořenová věta a zbytková věta

Věta říká:

p(c)=0  ⟺  (x−c)∣p(x).\boxed{p(c)=0\iff (x-c)\mid p(x)}.

Znamená to: číslo cc je kořenem právě tehdy, když lze polynom vydělit výrazem (x−c)(x-c) beze zbytku.

Obecně při dělení (x−c)(x-c) platí

p(x)=(x−c)q(x)+p(c).p(x)=(x-c)q(x)+p(c).

Zbytek tedy vypočteš prostým dosazením cc do pp.

Příklad: Je 22 kořenem p(x)=x3−3x2+4p(x)=x^3-3x^2+4?

p(2)=8−12+4=0.p(2)=8-12+4=0.

Ano, tedy (x−2)(x-2) je kořenový činitel. Nemusíme dlouze dělit, pokud jen ověřujeme kořen.

1.5Hornerovo schéma: univerzální postupPostup

Horner je rychlá metoda dělení polynomu (x−c)(x-c) a současně výpočtu p(c)p(c).

Postup:

  1. Vypiš koeficienty od nejvyšší mocniny až po konstantu. Nevynechej nuly.
  2. Napiš stranou číslo cc.
  3. První koeficient opiš dolů.
  4. Vynásob jej číslem cc a přičti k dalšímu koeficientu.
  5. Opakuj až do konce. Poslední číslo je zbytek p(c)p(c).
  6. Všechna čísla před posledním jsou koeficienty podílu q(x)q(x).

Podrobný příklad: p(x)=x3−4x−3p(x)=x^3-4x-3 dělíme x+1x+1, tedy c=−1c=-1.

Koeficienty: 1,0,−4,−31,0,-4,-3.

  • Opíšeme 1.
  • 1⋅(−1)=−11\cdot(-1)=-1, s dalším koeficientem 00 dává −1-1.
  • (−1)⋅(−1)=1(-1)\cdot(-1)=1, −4+1=−3-4+1=-3.
  • (−3)⋅(−1)=3(-3)\cdot(-1)=3, −3+3=0-3+3=0.

Dole tedy máme 1,−1,−3∣01,-1,-3\mid0. Výsledek:

p(x)=(x+1)(x2−x−3)+0.p(x)=(x+1)(x^2-x-3)+0.

Kontrola: vynásob výsledek zpět; musí vyjít původní polynom.

1.6Jak hledat kořeny složitějšího polynomu

Není jeden vzorec pro všechny stupně. Existuje ale spolehlivá rozhodovací posloupnost:

  1. Vytkni společný faktor (např. xx).
  2. Rozpoznej vzorec (a2−b2a^2-b^2, druhá či třetí mocnina součtu, bi-kvadratický tvar).
  3. Je to kvadratická rovnice? Použij diskriminant D=b2−4acD=b^2-4ac.
  4. Je to polynom se celočíselnými koeficienty? Vyzkoušej možné racionální kořeny. U monického polynomu jsou celočíselné kořeny dělitelé absolutního členu; obecně u/vu/v má u∣a0u\mid a_0 a v∣anv\mid a_n (v základním tvaru).
  5. Najdi jeden kořen a sniž stupeň Hornerem.
  6. Nesou jen mocniny x3,x6,…x^3,x^6,\ldots? Polož t=x3t=x^3.
  7. Zůstává polynom stupně 2? Dopočti i komplexní kořeny.
  8. Zkontroluj součet násobností: pro polynom stupně nn je jich v C\mathbb C právě nn.
Příklad

Příklad ze zadání DCV 1.1.1

p(x)=x4−5x3−22x2+56x.p(x)=x^4-5x^3-22x^2+56x.

Krok 1: všechny členy mají xx, tedy

p(x)=x(x3−5x2−22x+56).p(x)=x(x^3-5x^2-22x+56).

První kořen je x=0x=0. Na kubickém polynomu zkoušíme dělitele 56. Zkusíme 22:

23−5⋅22−22⋅2+56=8−20−44+56=0.2^3-5\cdot2^2-22\cdot2+56=8-20-44+56=0.

Horner pro koeficienty 1,−5,−22,561,-5,-22,56 s c=2c=2 dá 1,−3,−28,01,-3,-28,0, tedy

p(x)=x(x−2)(x2−3x−28).p(x)=x(x-2)(x^2-3x-28).

Kvadratický člen rozložíme:

x2−3x−28=(x−7)(x+4).x^2-3x-28=(x-7)(x+4).

Kořeny: 0,2,7,−4\boxed{0,2,7,-4}. Kontrola: čtyři kořeny se čtyřmi násobnostmi, takže stupeň sedí.

1.7Násobnost kořene

Řekneme, že cc má násobnost kk, pokud

p(x)=(x−c)kq(x),q(c)≠0.p(x)=(x-c)^k q(x),\qquad q(c)\ne0.

Např. (x−2)3(x+1)(x-2)^3(x+1) má kořen 2 trojnásobný a -1 jednoduchý. Při Hornerovi můžeš stejné cc použít znovu, dokud zbytek nezačne být nenulový.

1.8Základní věta algebry, reálný a komplexní rozklad

Každý nekonstantní polynom s komplexními koeficienty má v C\mathbb C alespoň jeden kořen. Opakovaným dělením tedy vznikne rozklad

p(x)=an(x−c1)(x−c2)⋯(x−cn).p(x)=a_n(x-c_1)(x-c_2)\cdots(x-c_n).

Pokud jsou všechny koeficienty reálné, nereálné komplexní kořeny přicházejí v párech a+bia+bi a a−bia-bi.

Jejich součin je reálný kvadratický výraz:

[x−(a+bi)][x−(a−bi)]=(x−a)2+b2.[x-(a+bi)][x-(a-bi)] =(x-a)^2+b^2.

Příklad: pokud jsou kořeny 2+i2+i a 2−i2-i, jejich společný faktor je

(x−2−i)(x−2+i)=(x−2)2+1=x2−4x+5.(x-2-i)(x-2+i)=(x-2)^2+1=x^2-4x+5.

  • Rozklad na kořenové činitele: dovoluje i komplexní lineární faktory.
  • Reálný rozklad: ponechává ireducibilní kvadratické faktory s negativním diskriminantem.

1.9Sestavení polynomu z kořenů — DCV 1.2

Univerzální postup:

  1. Z kořenů vytvoř faktor (x−c)(x-c); opakovaný kořen napíš víckrát.
  2. U reálného polynomu doplň komplexně sdružený kořen.
  3. Vynásob faktory konstantou kk, která určuje nejvyšší koeficient.
  4. Pokud je znám absolutní člen p(0)p(0), nejprve dosadíš x=0x=0 do součinového tvaru a určíš kk.
  5. Teprve pak případně roznásob.

Příklad: sestav reálný polynom s kořeny 11, −2-2 (dvojnásobný), 2+3i2+3i a vedoucím koeficientem 22. Reálnost vyžaduje i kořen 2−3i2-3i.

p(x)=2(x−1)(x+2)2(x−2−3i)(x−2+3i)p(x)=2(x-1)(x+2)^2(x-2-3i)(x-2+3i)

p(x)=2(x−1)(x+2)2(x2−4x+13).\boxed{p(x)=2(x-1)(x+2)^2(x^2-4x+13).}

To je přesný, plně platný předpis polynomu, i když není roznásoben.

1.10Vietovy vzorce

Pro monický kvadratický polynom x2+bx+cx^2+bx+c s kořeny r,sr,s platí

r+s=−b,rs=c.r+s=-b,\qquad rs=c.

Pro obecný kvadratický polynom ax2+bx+cax^2+bx+c platí

r+s=−ba,rs=ca.r+s=-\frac ba,\qquad rs=\frac ca.

Pro monický kubický x3+bx2+cx+dx^3+bx^2+cx+d s kořeny r,s,tr,s,t platí

r+s+t=−b,rs+rt+st=c,rst=−d.r+s+t=-b,\quad rs+rt+st=c,\quad rst=-d.

Proč: roznásobíš (x−r)(x−s)(x−t)(x-r)(x-s)(x-t) a porovnáš koeficienty.

Typ z DCV 1.5: jsou dány některé informace o součtu či rozdílu kořenů a máš dopočítat koeficient. Často stačí použít součet kořenů, aniž bys je všechny explicitně vypočetl.

1.11Největší společný dělitel a nejmenší společný násobek polynomů — DCV 1.4

  • gcd⁡(p,q)\gcd(p,q) je monický polynom nejvyššího stupně, který dělí oba.
  • lcm⁡(p,q)\operatorname{lcm}(p,q) je monický polynom nejnižšího stupně dělitelný oběma.
  • Nejpraktičtější je Eukleidův algoritmus: dělíš se zbytkem, potom dělíš předchozího dělitele zbytkem, až vyjde nula. Poslední nenulový zbytek normalizovaný na monický je NSD.

Příklad: p=(x−1)2(x+2)p=(x-1)^2(x+2), q=(x−1)(x+2)2q=(x-1)(x+2)^2. Potom

gcd⁡(p,q)=(x−1)(x+2),\gcd(p,q)=(x-1)(x+2),

lcm⁡(p,q)=(x−1)2(x+2)2.\operatorname{lcm}(p,q)=(x-1)^2(x+2)^2.

Vezmi u každého faktoru do NSD menší exponent, do NSN větší exponent.

1.12Nejdůležitější kontroly a chyby

  • Při Hornerovi u x4+2x2−1x^4+2x^2-1 piš 1,0,2,0,−11,0,2,0,-1, ne 1,2,−11,2,-1.
  • Kořen cc odpovídá faktoru x−cx-c. Kořen −3-3 odpovídá x+3x+3.
  • −9=3i\sqrt{-9}=3i je jedno odmocnění; rovnice z2=−9z^2=-9 má dvě řešení z=±3iz=\pm3i.
  • U reálného polynomu kořen 4+2i4+2i znamená také 4−2i4-2i.
  • Polynom stupně 4 může mít jen dva různé kořeny, pokud mají násobnosti 3 a 1.
  • Vždy ověř původní rovnici dosazením. Nalezený kandidát ještě nemusí být kořenem.

1.13Samostatné minitestové úlohy

  1. Rozlož x3−6x2+11x−6x^3-6x^2+11x-6 (výsledek (x−1)(x−2)(x−3)(x-1)(x-2)(x-3)).
  2. Urči kořeny x4+5x2+6x^4+5x^2+6 (polož t=x2t=x^2; výsledek ±i2,±i3\pm i\sqrt2,\pm i\sqrt3).
  3. Sestav reálný monický polynom s kořeny 11, 2+i2+i, 2−i2-i (výsledek (x−1)(x2−4x+5)(x-1)(x^2-4x+5)).
  4. Je −1-1 kořenem x4+x3−3x2−x+2x^4+x^3-3x^2-x+2? Ověř dosazením a Hornerem.

✎Řešené příklady z DCV 1

Původní úlohy z domácího cvičení, vyřešené krok za krokem. Zkus si každou nejdřív sám, než otevřeš řešení.

Příklad

DCV 1.1.1 — najděte všechny kořeny

p(x)=x4−5x3−22x2+56x.p(x)=x^4-5x^3-22x^2+56x.

Metoda: vytknutí, zkoušení racionálních kořenů, Horner, kvadratický rozklad.

**1. Vytkneme xx: **

p(x)=x(x3−5x2−22x+56).p(x)=x(x^3-5x^2-22x+56).

Jeden kořen je x1=0x_1=0. Zbývá kubický polynom.

2. Zkusíme malé dělitele 56. Pro x=2x=2:

23−5⋅4−22⋅2+56=8−20−44+56=0.2^3-5\cdot4-22\cdot2+56=8-20-44+56=0.

Tedy faktor (x−2)(x-2).

3. Horner s c=2c=2. Koeficienty 1,−5,−22,561,-5,-22,56:

  • první: 11;
  • druhý: −5+2⋅1=−3-5+2\cdot1=-3;
  • třetí: −22+2⋅(−3)=−28-22+2\cdot(-3)=-28;
  • poslední: 56+2⋅(−28)=056+2\cdot(-28)=0.

Podíl je x2−3x−28x^2-3x-28.

4. Rozložíme kvadratický člen. Hledáme dvě čísla se součtem −3-3 a součinem −28-28: jsou −7-7 a 44.

p(x)=x(x−2)(x−7)(x+4).p(x)=x(x-2)(x-7)(x+4).

Výsledek: x∈{−4,0,2,7}\boxed{x\in\{-4,0,2,7\}}. Kontrola: čtyři kořeny stupně 4, všechny dosazením dávají nulu.

Příklad

DCV 1.1.2 — opakované kořeny

p(x)=x5+5x4−5x3−45x2+108.p(x)=x^5+5x^4-5x^3-45x^2+108.

Metoda: vyzkoušej celé kořeny, několikrát děl stejným faktorem, hlídej násobnost.

Polynom se rozkládá

p(x)=(x−2)2(x+3)3.\boxed{p(x)=(x-2)^2(x+3)^3.}

Ověření nejjednodušších kandidátů:

p(2)=32+80−40−180+108=0,p(2)=32+80-40-180+108=0,

p(−3)=−243+405+135−405+108=0.p(-3)=-243+405+135-405+108=0.

Pro určení násobností opakovaně provedeš Hornera s c=2c=2 a s c=−3c=-3. Po odělení dvou faktorů (x−2)(x-2) zůstane (x+3)3(x+3)^3.

Výsledek: kořen 22 je dvojnásobný; kořen −3-3 je trojnásobný. Součet násobností je 5, což odpovídá stupni polynomu. Pět různých kořenů mít nemusíš.

Příklad

DCV 1.2.2 — sestavení reálného polynomu z kořenů

Zadání: stupeň 5, vedoucí koeficient 22, kořeny 77, −2-2 dvakrát a 2−3i2-3i.

1. Realita koeficientů: protože jsou koeficienty reálné, musí být kořenem i 2+3i2+3i.

2. Sestavíme součin:

p(x)=2(x−7)(x+2)2(x−(2−3i))(x−(2+3i)).p(x)=2(x-7)(x+2)^2(x-(2-3i))(x-(2+3i)).

3. Vynásobíme sdružené faktory:

[x−(2−3i)][x−(2+3i)]=(x−2)2+9=x2−4x+13.[x-(2-3i)][x-(2+3i)]=(x-2)^2+9=x^2-4x+13.

Výsledek:

p(x)=2(x−7)(x+2)2(x2−4x+13).\boxed{p(x)=2(x-7)(x+2)^2(x^2-4x+13).}

Kontrola stupně: 1+2+2=51+2+2=5 a vedoucí koeficient je 22.

Příklad

DCV 1.3.1 — reálný rozklad a rozklad na kořenové činitele

p(x)=x3+2x2−5x−6.p(x)=x^3+2x^2-5x-6.

1. Kandidáti jsou dělitelé 6: ±1,±2,±3,±6\pm1,\pm2,\pm3,\pm6.

**2. Zkusíme x=2x=2: ** 8+8−10−6=08+8-10-6=0.

3. Horner: koeficienty 1,2,−5,−61,2,-5,-6; s c=2c=2 → 1,4,3,01,4,3,0.

p(x)=(x−2)(x2+4x+3).p(x)=(x-2)(x^2+4x+3).

4. Kvadratický faktor: (x+1)(x+3)(x+1)(x+3).

p(x)=(x−2)(x+1)(x+3).\boxed{p(x)=(x-2)(x+1)(x+3).}

Tady jsou všechny kořeny reálné, takže reálný rozklad i rozklad na kořenové činitele vypadají stejně.

Příklad

DCV 1.5.1 — neznámý koeficient ze vzdálenosti kořenů

p(x)=4x2+Ax−60,rozdıˊl korˇenu˚ maˊ byˊt 8.p(x)=4x^2+Ax-60,\quad\text{rozdíl kořenů má být }8.

Pro obecný kvadratický polynom ax2+bx+cax^2+bx+c mají kořeny rozdíl v absolutní hodnotě

∣r1−r2∣=D∣a∣,D=b2−4ac.|r_1-r_2|=\frac{\sqrt{D}}{|a|},\qquad D=b^2-4ac.

1. Spočti diskriminant:

D=A2−4⋅4⋅(−60)=A2+960.D=A^2-4\cdot4\cdot(-60)=A^2+960.

2. Dosadíme požadovanou vzdálenost:

A2+9604=8.\frac{\sqrt{A^2+960}}{4}=8.

3. Úprava: A2+960=32\sqrt{A^2+960}=32, tedy A2+960=1024A^2+960=1024 a A2=64A^2=64.

A=8neboA=−8.\boxed{A=8\quad\text{nebo}\quad A=-8.}

Kontrola: pro A=8A=8 jsou kořeny 3,−53,-5; pro A=−8A=-8 jsou 5,−35,-3. V obou případech je vzdálenost 8.