Sarrus, permutace, Laplaceův rozvoj, výpočet eliminací, vlastnosti.
Determinant 2×2 a 3×3, rozvoj podle řádku, výpočet přes eliminaci a pravidla, jak se determinant mění při úpravách.
Zdroj: Přednáška 3a · DCV 2
4.1Co je determinant a kdy existuje
Determinant přiřazuje čtvercové matici jedno číslo. Zapisujeme jej detA nebo ∣A∣. Matice 2×3 determinant nemá.
Geometrická představa: absolutní hodnota determinantu říká, jak se při lineárním zobrazení mění plocha (ve 2D) nebo objem (ve 3D). Znaménko říká orientaci. Nulový determinant znamená, že se prostor nějak „zploští“ (výstupy nemají plný rozměr).
4.2Determinant matice 2×2
det(acbd)=ad−bc.
Jak si to zapamatovat: levá horní × pravá dolní minus pravá horní × levá dolní.
Příklad z DCV 2.3.1:
det(2−435)=2⋅5−3⋅(−4)=10+12=22.
4.3Determinant 3×3: Sarrusovo pravidlo
Pro
A=adgbehcfi
platí
detA=aei+bfg+cdh−ceg−bdi−afh.
Postup: zopakuj první dva sloupce doprava, sečti součiny tří diagonál směrem dolů doprava, odečti součiny tří diagonál směrem nahoru doprava.
Příklad:
A=105216340.
Kladné součiny: 1⋅1⋅0=0, 2⋅4⋅5=40, 3⋅0⋅6=0.
Záporné: 3⋅1⋅5=15, 2⋅0⋅0=0, 1⋅4⋅6=24.
detA=40−15−24=1.
POZOR: Sarrus funguje jen pro 3×3, ne pro 4×4 ani 5×5.
4.4Permutace: proč má determinant znaménka
Permutace množiny {1,…,n} je jiné uspořádání těchto čísel. Například (2,1,3) vznikne z (1,2,3) prohozením prvních dvou prvků. Takové prohození je transpozice.
Permutace je sudá, pokud ji lze získat sudým počtem transpozic, a lichá při lichém počtu. Její znaménko sgn(π) je +1 pro sudou a −1 pro lichou. Parita je dobře definovaná, i když můžeš použít různý počet kroků převodu (všechny takové počty mají stejnou paritu).
Jak rychle spočítat znaménko: spočítej inverze — dvojice pozic i<j, pro které π(i)>π(j). Platí sgn(π)=(−1)#inverzıˊ.
Například (3,1,2) má inverze (3,1),(3,2), tedy 2 — sudá permutace, znaménko +1.
4.5Obecná definice determinantu
Pro matici řádu n:
detA=π∈Sn∑sgn(π)a1,π(1)a2,π(2)⋯an,π(n).
Slovy: pro každou permutaci vyber z každého řádku právě jeden prvek a z každého sloupce právě jeden prvek. Vynásob je a přičti se znaménkem permutace. Tohle je teoretická definice, nikoli nejrychlejší algoritmus pro velké matice.
Pro n=2 jsou dvě permutace: (1,2) se znaménkem + a (2,1) se znaménkem -, proto vzniká ad−bc.
4.6Rozvoj podle řádku nebo sloupce (Laplace)
MinorMij je determinant matice, kterou vytvoříš vynecháním i-tého řádku a j-tého sloupce.
Algebraický doplněk:
Cij=(−1)i+jMij.
Rozvoj podle řádku i:
detA=j=1∑naijCij.
Rozvoj podle sloupce j:
detA=i=1∑naijCij.
Znaménková šachovnice začíná vlevo nahoře plus:
+−+−−+−++−+−−+−+.
Nejlepší strategie: rozvíjej podle řádku nebo sloupce s nejvíce nulami, protože členy s aij=0 zmizí.
Příklad
Příklad
A=204030105.
Druhý řádek má dva nulové prvky. Rozvoj dá jen jeden člen:
detA=3⋅(−1)2+2det(2415)=3(10−4)=18.
4.7Výpočet přes Gaussovu eliminaci
U trojúhelníkové matice je determinant součin diagonálních prvků:
det200830−15−4=2⋅3⋅(−4)=−24.
Při Gaussově eliminaci ale musíš sledovat vliv operací na determinant:
Operace
Jak se změní det
Výměna dvou řádků
změní znaménko
Vynásobení řádku k
násobí determinant k
Přičtení násobku jiného řádku
determinant se nemění
Univerzální algoritmus pro větší matice:
Snaž se dostat na diagonálu jednoduché pivoty.
Pomocí operace Ri←Ri+kRj vynuluj čísla pod pivotem; ta determinant nemění.
Pokud musíš prohodit dva řádky, počítej každé prohození.
Pokud musíš násobit řádek číslem, zaznamenej násobek.
Po převedení do trojúhelníkového tvaru vynásob diagonálu a oprav znaménko/násobky.
Zvláštní případ: pokud po eliminaci vyjde nulový celý řádek, determinant je 0.
4.8Důležité vlastnosti
Pro čtvercové matice A,B stejného řádu:
det(AT)=detA,
det(AB)=detAdetB,
det(A−1)=detA1pokud detA=0,
det(kA)=kndetApro matici n×n.
Také: jsou-li dva řádky stejné nebo jeden násobkem druhého, detA=0. Totéž platí pro sloupce.
Pozor: obecně det(A+B)=detA+detB. Determinant není lineární funkcí celé matice najednou, ale je lineární v každém jednotlivém řádku při fixovaných ostatních.
4.9Determinant a parametr
V zadání detA(a)=0 postupuj:
Spočti determinant jako polynom/výraz v parametru a.
Vytkni společné faktory a rozlož jej.
Urči všechny kořeny výsledného výrazu.
U výsledků případně ověř chování hodnosti.
Příklad:
A(a)=(132a),detA(a)=a−6.
A je singulární pro a=6, regulární pro každé a=6.
4.10Cramerovo pravidlo — první setkání
Pokud Ax=b je čtvercová soustava a D=detA=0, pak
xi=DDi,
kde Di vznikne nahrazením i-tého sloupce A vektorem b. Plný postup a podmínky vysvětluje kapitola 11.
4.11Časté chyby a kontrola
U výměny řádků zapomeneš změnit znaménko determinantu.
Použiješ Sarruse pro matici větší než 3×3.
Zaměníš při Laplaceově rozvoji minor za algebraický doplněk a vynecháš (−1)i+j.
Mylně napíšeš det(kA)=kdetA pro n>1.
Zapomeneš, že determinant čtvercové matice je číslo, nikoli matice.
Minitest:det(0213)=−2; po prohození řádků bude +2.
✎Řešené příklady z DCV 2
Původní úlohy z domácího cvičení, vyřešené krok za krokem. Zkus si každou nejdřív sám, než otevřeš řešení.
Příklad
DCV 2.1.1 — příklad na sčítání a rozměry
A=(1521−3240),B=(0−21143−52).
Obě jsou typu 2×4, součet existuje. Nejdříve 2B:
2B=(0−42286−104).
Po složkách:
A+2B=(114358−64).
Rozměrová past: výraz AB uvedený v dalších podbodech původního zadání není definovaný, protože A má 4 sloupce a B jen 2 řádky. Nemá význam předstírat, že výsledek jde spočítat.
Příklad
DCV 2.1.2 — konkrétní součin AC
Z originálu
C=3−1212452,A∈R2×4,C∈R4×2.
Součin AC má rozměr 2×2. Po jednotlivých políčkách:
c11=1⋅3+2(−1)+(−3)2+4⋅1=3−2−6+4=−1.
c12=1⋅2+2⋅4+(−3)5+4⋅2=2+8−15+8=3.
c21=5⋅3+1(−1)+2⋅2+0⋅1=15−1+4=18.
c22=5⋅2+1⋅4+2⋅5+0⋅2=10+4+10=24.
AC=(−118324).
Kontrola: součin 2×4 a 4×2 skutečně má 2×2.
Příklad
DCV 2.2.1 — mocnina matice
A=(2−145),urcˇete A4.
Není potřeba počítat AAAA zleva čtyřikrát. Výhodné je nejprve najít A2 a pak je umocnit:
A2=(2−145)(2−145)=(4−4−2−58+20−4+25).
A2=(0−72821).
A4=(A2)2=(0−72821)(0−72821).
Prvky:
c11=0⋅0+28(−7)=−196,
c12=0⋅28+28⋅21=588,
c21=−7⋅0+21(−7)=−147,
c22=−7⋅28+21⋅21=−196+441=245.
A4=(−196−147588245).
Příklad
DCV 2.3.1 — determinant 2×2
A=(2−435).
detA=2⋅5−3⋅(−4)=22.
Příklad
DCV 2.3.2 — determinant 3×3
A=24−3152−32−1.
Použijeme Sarruse. Kladné součiny:
2⋅5⋅(−1)=−10,1⋅2⋅(−3)=−6,(−3)⋅4⋅2=−24.
Součet −40.
Záporné součiny:
(−3)⋅5⋅(−3)=45,1⋅4⋅(−1)=−4,2⋅2⋅2=8.
Jejich součet je 45−4+8=49.
detA=−40−49=−89.
Kontrola: rozvoj podle prvního řádku také dá 2(5(−1)−2⋅2)−1(4(−1)−2(−3))+(−3)(4⋅2−5(−3))=−18−2−69=−89.