EZLAMA
LA · Přednáška 7

Matice zobrazení a změna báze

Souřadnice, matice zobrazení, matice přechodu, skládání.

Sestavit matici lineárního zobrazení v daných bázích, spočítat matici přechodu a přepočítat matici do jiné báze.

Zdroj: Přednáška 7 · DCV 5 · DCV 6

10.1Co je souřadnice vektoru

Geometrický vektor zůstává stejný, ale jeho čísla závisí na zvolené bázi.

Příklad: v=(5,1)v=(5,1) ve standardní bázi má souřadnice (5,1)T(5,1)^T. V bázi

B=((1,1),(1,−1))B=((1,1),(1,-1))

má souřadnice (3,2)T(3,2)^T, protože 3(1,1)+2(1,−1)=(5,1)3(1,1)+2(1,-1)=(5,1).

Zásadní rozlišení: skutečný prvek prostoru vv není totéž, co sloupcový zápis jeho souřadnic [v]B[v]_B.

10.2Co je matice lineárního zobrazení

Nechť L:U→VL:U\to V, UU má bázi F=(u1,…,uk)F=(u_1,\ldots,u_k) a VV má bázi G=(v1,…,vn)G=(v_1,\ldots,v_n).

Pro každý vstupní bázový vektor uju_j vypočti jeho obraz L(uj)L(u_j) a rozlož jej v cílové bázi GG:

L(uj)=a1jv1+⋯+anjvn.L(u_j)=a_{1j}v_1+\cdots+a_{nj}v_n.

Čísla a1j,…,anja_{1j},\ldots,a_{nj} jsou jj-tý sloupec matice AA:

A=[ [L(u1)]G  [L(u2)]G  ⋯  [L(uk)]G ].\boxed{A=\big[\,[L(u_1)]_G\;[L(u_2)]_G\;\cdots\;[L(u_k)]_G\,\big].}

Matice má rozměr n×kn\times k, tedy počet cílových souřadnic × počet vstupních souřadnic.

Význam:

[L(x)]G=A[x]F.\boxed{[L(x)]_G=A[x]_F.}

10.3Univerzální algoritmus sestavení matice zobrazeníPostup

  1. Zjisti definici LL a obě báze: vstupní FF, výstupní GG.
  2. Vezmi první vektor vstupní báze u1u_1.
  3. Dosadíš jej do LL, dostaneš L(u1)L(u_1).
  4. Najdi souřadnice tohoto výstupu v cílové bázi GG. Tyto souřadnice jsou první sloupec AA.
  5. Stejně postupuj pro u2,…,uku_2,\ldots,u_k.
  6. Zkontroluj rozměr výsledné matice n×kn\times k.
  7. Na libovolném jiném vektoru ověř [L(x)]G=A[x]F[L(x)]_G=A[x]_F.
Příklad

Podrobný příklad ve standardních bázích

L:R3→R2,L(x,y,z)=(2x−y+z,3y−z).L:\mathbb R^3\to\mathbb R^2,\qquad L(x,y,z)=(2x-y+z,3y-z).

Standardní vstupní báze je e1=(1,0,0)e_1=(1,0,0), e2=(0,1,0)e_2=(0,1,0), e3=(0,0,1)e_3=(0,0,1).

  • L(e1)=(2,0)L(e_1)=(2,0) → první sloupec (2,0)T(2,0)^T.
  • L(e2)=(−1,3)L(e_2)=(-1,3) → druhý sloupec (−1,3)T(-1,3)^T.
  • L(e3)=(1,−1)L(e_3)=(1,-1) → třetí sloupec (1,−1)T(1,-1)^T.

A=(2−1103−1).\boxed{A=\begin{pmatrix}2&-1&1\\0&3&-1\end{pmatrix}.}

Kontrola pro x=(2,1,3)x=(2,1,3):

A(213)=(4−1+33−3)=(60)=L(2,1,3).A\begin{pmatrix}2\\1\\3\end{pmatrix}= \begin{pmatrix}4-1+3\\3-3\end{pmatrix}= \begin{pmatrix}6\\0\end{pmatrix}=L(2,1,3).

10.4Matice zobrazení mezi prostory polynomů

Nechť L:P2→R2L:P_2\to\mathbb R^2,

L(ax2+bx+c)=(a+b,c−a).L(ax^2+bx+c)=(a+b,c-a).

Vybereme vstupní bázi F=(x2,x,1)F=(x^2,x,1) a standardní cílovou bázi.

L(x2)=(1,−1),L(x)=(1,0),L(1)=(0,1).L(x^2)=(1,-1),\quad L(x)=(1,0),\quad L(1)=(0,1).

A=(110−101).\boxed{A=\begin{pmatrix}1&1&0\\-1&0&1\end{pmatrix}.}

Při vstupu p(x)=2x2−3x+4p(x)=2x^2-3x+4 jsou souřadnice vzhledem k FF (2,−3,4)T(2,-3,4)^T, takže

A(2−34)=(−12).A\begin{pmatrix}2\\-3\\4\end{pmatrix}=\begin{pmatrix}-1\\2\end{pmatrix}.

Kontrola z původního předpisu: (a+b,c−a)=(2−3,4−2)=(−1,2)(a+b,c-a)=(2-3,4-2)=(-1,2).

10.5Matice přechodu mezi dvěma bázemi

Máme dvě báze F=(f1,…,fn)F=(f_1,\ldots,f_n) a G=(g1,…,gn)G=(g_1,\ldots,g_n) stejného prostoru.

Při běžném použití v dodané 7. přednášce a v DCV 6 se definuje matice TT tak, že její sloupce jsou souřadnice vektorů nové báze GG ve staré bázi FF:

T=[ [g1]F  ⋯  [gn]F ].\boxed{T=\big[\,[g_1]_F\;\cdots\;[g_n]_F\,\big].}

Z toho plyne převod souřadnic

[x]F=T[x]G,[x]G=T−1[x]F.\boxed{[x]_F=T[x]_G,\qquad[x]_G=T^{-1}[x]_F.}

Důležitý terminologický problém: některé učebnice nazývají „maticí přechodu od F ke G“ přímo matici pro převod [x]F↦[x]G[x]_F\mapsto[x]_G, tedy T−1T^{-1}. Proto při testu neodvozuj směr jen ze slovního názvu: opři se o definici sloupců a požadovaný vztah. Pro dodané skripta platí výše uvedená konvence, která vede k B=T−1ATB=T^{-1}AT.

10.6Univerzální výpočet matice přechoduPostup

Nechť sloupce matice FF jsou vektory fjf_j a sloupce matice GG jsou gjg_j, obojí zapsané ve stejné pomocné (typicky standardní) bázi.

Pak

F[x]F=G[x]G.F[x]_F=G[x]_G.

Vynásob F−1F^{-1}:

[x]F=F−1G[x]G.[x]_F=F^{-1}G[x]_G.

Proto

T=F−1G.\boxed{T=F^{-1}G.}

Bez výpočtu inverze lze tutéž úlohu řešit jako FT=GFT=G pomocí Gaussovy eliminace.

10.7Podrobný příklad ze zadání DCV 6.1.1

Dvě báze R2\mathbb R^2:

f1=(1,2), f2=(2,1),g1=(3,5), g2=(5,3).f_1=(1,2),\ f_2=(2,1),\qquad g_1=(3,5),\ g_2=(5,3).

F=(1221),G=(3553).F=\begin{pmatrix}1&2\\2&1\end{pmatrix},\quad G=\begin{pmatrix}3&5\\5&3\end{pmatrix}.

Určíme inverzi:

det⁡F=1−4=−3,\det F=1-4=-3,

F−1=1−3(1−2−21)=(−1/32/32/3−1/3).F^{-1}=\frac1{-3}\begin{pmatrix}1&-2\\-2&1\end{pmatrix}= \begin{pmatrix}-1/3&2/3\\2/3&-1/3\end{pmatrix}.

Vynásobíme:

T=F−1G=(−1/32/32/3−1/3)(3553)=(7/31/31/37/3).T=F^{-1}G= \begin{pmatrix}-1/3&2/3\\2/3&-1/3\end{pmatrix} \begin{pmatrix}3&5\\5&3\end{pmatrix} =\boxed{\begin{pmatrix}7/3&1/3\\1/3&7/3\end{pmatrix}}.

To znamená např. g1=73f1+13f2g_1=\tfrac73f_1+\tfrac13f_2 (ověř: (7/3+2/3,14/3+1/3)=(3,5)(7/3+2/3,14/3+1/3)=(3,5)).

Inverzní matice přechodu:

T−1=(7/16−1/16−1/167/16).\boxed{T^{-1}=\begin{pmatrix}7/16&-1/16\\-1/16&7/16\end{pmatrix}.}

Kontrola: TT−1=ITT^{-1}=I. Také GT−1=FGT^{-1}=F.

10.8Matice téhož operátoru v různých bázích

Nechť L:V→VL:V\to V je lineární operátor (vstupní a cílový prostor jsou totožné).

  • AA je matice LL v bázi FF.
  • BB je matice LL v bázi GG.
  • TT je matice, pro kterou [x]F=T[x]G[x]_F=T[x]_G.

Pak

[L(x)]F=A[x]F=AT[x]G.[L(x)]_F=A[x]_F=AT[x]_G.

Zároveň [L(x)]F=T[L(x)]G=TB[x]G[L(x)]_F=T[L(x)]_G=TB[x]_G. Pro všechna xx tedy AT=TBAT=TB. Vynásobením T−1T^{-1} zleva:

B=T−1AT.\boxed{B=T^{-1}AT.}

To je vztah podobnosti matic. Matice AA a BB jsou různé číselné popisy stejného operátoru v různých bázích.

10.9Skládání lineárních zobrazení

Nechť L1:U→VL_1:U\to V a L2:V→WL_2:V\to W. Složené zobrazení je

L2∘L1:U→W,(L2∘L1)(u)=L2(L1(u)).L_2\circ L_1:U\to W,\qquad (L_2\circ L_1)(u)=L_2(L_1(u)).

Má-li L1L_1 matici AA a L2L_2 matici BB v kompatibilních bázích, pak

[L2∘L1]=BA.\boxed{[L_2\circ L_1]=BA.}

Pozor: nejprve se aplikuje AA, až potom BB, proto součin BABA, nikoli ABAB.

10.10Změna obou bází u zobrazení U→VU\to V

Obecnější případ než podobnost:

  • Matice AA používá vstupní bázi FF a výstupní bázi HH.
  • Nové báze jsou GG ve vstupu a KK ve výstupu.
  • TT převádí souřadnice nové vstupní báze na starou: [x]F=T[x]G[x]_F=T[x]_G.
  • SS převádí souřadnice nové výstupní báze na starou: [y]H=S[y]K[y]_H=S[y]_K.

Potom

S[y]K=AT[x]G,S[y]_K=A T[x]_G,

[y]K=S−1AT[x]G.\boxed{[y]_K=S^{-1}AT[x]_G.}

Tedy nová matice je B=S−1ATB=S^{-1}AT. V případě stejného prostoru a stejné změny báze se S=TS=T a dostaneme předchozí podobnost.

10.11Krátké upozornění k označení bází

Častou chybou je v úlohách z DCV 5.4 a DCV 6.1 nesprávné sestavení sloupců. Vždy piš nad výpočet dva řádky:

Vstupnıˊ sourˇadnice: [x]F.Vyˊstupnıˊ sourˇadnice: [L(x)]G.\text{Vstupní souřadnice: }[x]_F.\qquad\text{Výstupní souřadnice: }[L(x)]_G.

Potom si napiš doslovně vztah, který chceš:

[L(x)]G=A[x]F.[L(x)]_G=A[x]_F.

Při změně báze si napiš [x]F=T[x]G[x]_F=T[x]_G a teprve pak určuj TT.

10.12Časté chyby a kontroly

  • Do sloupce matice zobrazení dosadíš výstupní bázový vektor. Správně dosazuješ vstupní bázové vektory.
  • Obrazy vstupních vektorů napíšeš ve standardních souřadnicích, ale zadání požaduje jinou cílovou bázi.
  • Zaměníš F−1GF^{-1}G a G−1FG^{-1}F.
  • Použiješ TAT−1TAT^{-1} namísto T−1ATT^{-1}AT bez definice TT.
  • Při skládání zobrazení napíšeš ABAB místo BABA.
  • Neověříš, že všechny matice mají odpovídající rozměry.

Procvič: DCV 5.3–5.4 (matice zobrazení v bázích), DCV 5.7–5.9 (složení), DCV 6.1 (změna báze), DCV 6.2 (stejný operátor v různých bázích).

✎Řešené příklady z DCV 6

Původní úlohy z domácího cvičení, vyřešené krok za krokem. Zkus si každou nejdřív sám, než otevřeš řešení.

Příklad

DCV 6.1.1 — matice přechodu mezi dvěma bázemi

F=((1,2)T,(2,1)T),G=((3,5)T,(5,3)T).F=((1,2)^T,(2,1)^T),\quad G=((3,5)^T,(5,3)^T).

Matice, jejichž sloupce jsou bázové vektory:

F=(1221),G=(3553).F=\begin{pmatrix}1&2\\2&1\end{pmatrix},\quad G=\begin{pmatrix}3&5\\5&3\end{pmatrix}.

Definujeme TT vztahem [x]F=T[x]G[x]_F=T[x]_G. Potom

T=F−1G.T=F^{-1}G.

Inverze FF je

F−1=1−3(1−2−21).F^{-1}=\frac1{-3}\begin{pmatrix}1&-2\\-2&1\end{pmatrix}.

T=(7/31/31/37/3).\boxed{T=\begin{pmatrix}7/3&1/3\\1/3&7/3\end{pmatrix}.}

T−1=(7/16−1/16−1/167/16).\boxed{T^{-1}=\begin{pmatrix}7/16&-1/16\\-1/16&7/16\end{pmatrix}.}

Jak ověřit: FT=GFT=G (protože sloupce GG jsou lineární kombinace sloupců FF podle TT).

Příklad

DCV 6.2.1 — jeden operátor, dvě báze

L(a,b)=(2a−b,a+3b),L(a,b)=(2a-b,a+3b),

F=((1,4)T,(4,1)T),G=((2,0)T,(2,1)T).F=((1,4)^T,(4,1)^T),\qquad G=((2,0)^T,(2,1)^T).

Matice operátoru ve standardní bázi je

S=(2−113).S=\begin{pmatrix}2&-1\\1&3\end{pmatrix}.

Matice bází:

F=(1441),G=(2201).F=\begin{pmatrix}1&4\\4&1\end{pmatrix},\quad G=\begin{pmatrix}2&2\\0&1\end{pmatrix}.

**1. Matice LL v bázi FF: **

A=F−1SF=(18/57/5−7/57/5).A=F^{-1}SF=\boxed{\begin{pmatrix}18/5&7/5\\-7/5&7/5\end{pmatrix}}.

**2. Matice LL v bázi GG: **

B=G−1SG=(0−7/225).B=G^{-1}SG=\boxed{\begin{pmatrix}0&-7/2\\2&5\end{pmatrix}}.

3. Přechodová matice:

T=F−1G=(−2/152/158/157/15).T=F^{-1}G=\boxed{\begin{pmatrix}-2/15&2/15\\8/15&7/15\end{pmatrix}}.

4. Kontrola podobnosti:

T−1AT=B.\boxed{T^{-1}AT=B.}

Tenhle příklad ukazuje, proč se nesmí prohodit pořadí inverzí, a že různé matice skutečně mohou reprezentovat tentýž operátor.