LA · Přednáška 7
Matice zobrazení a změna báze
Souřadnice, matice zobrazení, matice přechodu, skládání.
Sestavit matici lineárního zobrazení v daných bázích, spočítat matici přechodu a přepočítat matici do jiné báze.
Zdroj: Přednáška 7 · DCV 5 · DCV 6
10.1 Co je souřadnice vektoru Geometrický vektor zůstává stejný, ale jeho čísla závisí na zvolené bázi.
Příklad: v = ( 5 , 1 ) v=(5,1) v = ( 5 , 1 ) ve standardní bázi má souřadnice ( 5 , 1 ) T (5,1)^T ( 5 , 1 ) T . V bázi
B = ( ( 1 , 1 ) , ( 1 , − 1 ) ) B=((1,1),(1,-1)) B = (( 1 , 1 ) , ( 1 , − 1 ))
má souřadnice ( 3 , 2 ) T (3,2)^T ( 3 , 2 ) T , protože 3 ( 1 , 1 ) + 2 ( 1 , − 1 ) = ( 5 , 1 ) 3(1,1)+2(1,-1)=(5,1) 3 ( 1 , 1 ) + 2 ( 1 , − 1 ) = ( 5 , 1 ) .
Zásadní rozlišení: skutečný prvek prostoru v v v není totéž, co sloupcový zápis jeho souřadnic [ v ] B [v]_B [ v ] B .
10.2 Co je matice lineárního zobrazení Nechť L : U → V L:U\to V L : U → V , U U U má bázi F = ( u 1 , … , u k ) F=(u_1,\ldots,u_k) F = ( u 1 , … , u k ) a V V V má bázi G = ( v 1 , … , v n ) G=(v_1,\ldots,v_n) G = ( v 1 , … , v n ) .
Pro každý vstupní bázový vektor u j u_j u j vypočti jeho obraz L ( u j ) L(u_j) L ( u j ) a rozlož jej v cílové bázi G G G :
L ( u j ) = a 1 j v 1 + ⋯ + a n j v n . L(u_j)=a_{1j}v_1+\cdots+a_{nj}v_n. L ( u j ) = a 1 j v 1 + ⋯ + a nj v n .
Čísla a 1 j , … , a n j a_{1j},\ldots,a_{nj} a 1 j , … , a nj jsou j j j -tý sloupec matice A A A :
A = [ [ L ( u 1 ) ] G [ L ( u 2 ) ] G ⋯ [ L ( u k ) ] G ] . \boxed{A=\big[\,[L(u_1)]_G\;[L(u_2)]_G\;\cdots\;[L(u_k)]_G\,\big].} A = [ [ L ( u 1 ) ] G [ L ( u 2 ) ] G ⋯ [ L ( u k ) ] G ] .
Matice má rozměr n × k n\times k n × k , tedy počet cílových souřadnic × počet vstupních souřadnic .
Význam:
[ L ( x ) ] G = A [ x ] F . \boxed{[L(x)]_G=A[x]_F.} [ L ( x ) ] G = A [ x ] F .
10.3 Univerzální algoritmus sestavení matice zobrazeníPostup
Zjisti definici L L L a obě báze: vstupní F F F , výstupní G G G .
Vezmi první vektor vstupní báze u 1 u_1 u 1 .
Dosadíš jej do L L L , dostaneš L ( u 1 ) L(u_1) L ( u 1 ) .
Najdi souřadnice tohoto výstupu v cílové bázi G G G . Tyto souřadnice jsou první sloupec A A A .
Stejně postupuj pro u 2 , … , u k u_2,\ldots,u_k u 2 , … , u k .
Zkontroluj rozměr výsledné matice n × k n\times k n × k .
Na libovolném jiném vektoru ověř [ L ( x ) ] G = A [ x ] F [L(x)]_G=A[x]_F [ L ( x ) ] G = A [ x ] F .
Příklad Podrobný příklad ve standardních bázích
L : R 3 → R 2 , L ( x , y , z ) = ( 2 x − y + z , 3 y − z ) . L:\mathbb R^3\to\mathbb R^2,\qquad L(x,y,z)=(2x-y+z,3y-z). L : R 3 → R 2 , L ( x , y , z ) = ( 2 x − y + z , 3 y − z ) .
Standardní vstupní báze je e 1 = ( 1 , 0 , 0 ) e_1=(1,0,0) e 1 = ( 1 , 0 , 0 ) , e 2 = ( 0 , 1 , 0 ) e_2=(0,1,0) e 2 = ( 0 , 1 , 0 ) , e 3 = ( 0 , 0 , 1 ) e_3=(0,0,1) e 3 = ( 0 , 0 , 1 ) .
L ( e 1 ) = ( 2 , 0 ) L(e_1)=(2,0) L ( e 1 ) = ( 2 , 0 ) → první sloupec ( 2 , 0 ) T (2,0)^T ( 2 , 0 ) T .
L ( e 2 ) = ( − 1 , 3 ) L(e_2)=(-1,3) L ( e 2 ) = ( − 1 , 3 ) → druhý sloupec ( − 1 , 3 ) T (-1,3)^T ( − 1 , 3 ) T .
L ( e 3 ) = ( 1 , − 1 ) L(e_3)=(1,-1) L ( e 3 ) = ( 1 , − 1 ) → třetí sloupec ( 1 , − 1 ) T (1,-1)^T ( 1 , − 1 ) T .
A = ( 2 − 1 1 0 3 − 1 ) . \boxed{A=\begin{pmatrix}2&-1&1\\0&3&-1\end{pmatrix}.} A = ( 2 0 − 1 3 1 − 1 ) .
Kontrola pro x = ( 2 , 1 , 3 ) x=(2,1,3) x = ( 2 , 1 , 3 ) :
A ( 2 1 3 ) = ( 4 − 1 + 3 3 − 3 ) = ( 6 0 ) = L ( 2 , 1 , 3 ) . A\begin{pmatrix}2\\1\\3\end{pmatrix}=
\begin{pmatrix}4-1+3\\3-3\end{pmatrix}=
\begin{pmatrix}6\\0\end{pmatrix}=L(2,1,3). A 2 1 3 = ( 4 − 1 + 3 3 − 3 ) = ( 6 0 ) = L ( 2 , 1 , 3 ) .
10.4 Matice zobrazení mezi prostory polynomů Nechť L : P 2 → R 2 L:P_2\to\mathbb R^2 L : P 2 → R 2 ,
L ( a x 2 + b x + c ) = ( a + b , c − a ) . L(ax^2+bx+c)=(a+b,c-a). L ( a x 2 + b x + c ) = ( a + b , c − a ) .
Vybereme vstupní bázi F = ( x 2 , x , 1 ) F=(x^2,x,1) F = ( x 2 , x , 1 ) a standardní cílovou bázi.
L ( x 2 ) = ( 1 , − 1 ) , L ( x ) = ( 1 , 0 ) , L ( 1 ) = ( 0 , 1 ) . L(x^2)=(1,-1),\quad L(x)=(1,0),\quad L(1)=(0,1). L ( x 2 ) = ( 1 , − 1 ) , L ( x ) = ( 1 , 0 ) , L ( 1 ) = ( 0 , 1 ) .
A = ( 1 1 0 − 1 0 1 ) . \boxed{A=\begin{pmatrix}1&1&0\\-1&0&1\end{pmatrix}.} A = ( 1 − 1 1 0 0 1 ) .
Při vstupu p ( x ) = 2 x 2 − 3 x + 4 p(x)=2x^2-3x+4 p ( x ) = 2 x 2 − 3 x + 4 jsou souřadnice vzhledem k F F F ( 2 , − 3 , 4 ) T (2,-3,4)^T ( 2 , − 3 , 4 ) T , takže
A ( 2 − 3 4 ) = ( − 1 2 ) . A\begin{pmatrix}2\\-3\\4\end{pmatrix}=\begin{pmatrix}-1\\2\end{pmatrix}. A 2 − 3 4 = ( − 1 2 ) .
Kontrola z původního předpisu: ( a + b , c − a ) = ( 2 − 3 , 4 − 2 ) = ( − 1 , 2 ) (a+b,c-a)=(2-3,4-2)=(-1,2) ( a + b , c − a ) = ( 2 − 3 , 4 − 2 ) = ( − 1 , 2 ) .
10.5 Matice přechodu mezi dvěma bázemi Máme dvě báze F = ( f 1 , … , f n ) F=(f_1,\ldots,f_n) F = ( f 1 , … , f n ) a G = ( g 1 , … , g n ) G=(g_1,\ldots,g_n) G = ( g 1 , … , g n ) stejného prostoru.
Při běžném použití v dodané 7. přednášce a v DCV 6 se definuje matice T T T tak, že její sloupce jsou souřadnice vektorů nové báze G G G ve staré bázi F F F :
T = [ [ g 1 ] F ⋯ [ g n ] F ] . \boxed{T=\big[\,[g_1]_F\;\cdots\;[g_n]_F\,\big].} T = [ [ g 1 ] F ⋯ [ g n ] F ] .
Z toho plyne převod souřadnic
[ x ] F = T [ x ] G , [ x ] G = T − 1 [ x ] F . \boxed{[x]_F=T[x]_G,\qquad[x]_G=T^{-1}[x]_F.} [ x ] F = T [ x ] G , [ x ] G = T − 1 [ x ] F .
Důležitý terminologický problém: některé učebnice nazývají „maticí přechodu od F ke G“ přímo matici pro převod [ x ] F ↦ [ x ] G [x]_F\mapsto[x]_G [ x ] F ↦ [ x ] G , tedy T − 1 T^{-1} T − 1 . Proto při testu neodvozuj směr jen ze slovního názvu : opři se o definici sloupců a požadovaný vztah. Pro dodané skripta platí výše uvedená konvence, která vede k B = T − 1 A T B=T^{-1}AT B = T − 1 A T .
10.6 Univerzální výpočet matice přechoduPostup Nechť sloupce matice F F F jsou vektory f j f_j f j a sloupce matice G G G jsou g j g_j g j , obojí zapsané ve stejné pomocné (typicky standardní) bázi.
Pak
F [ x ] F = G [ x ] G . F[x]_F=G[x]_G. F [ x ] F = G [ x ] G .
Vynásob F − 1 F^{-1} F − 1 :
[ x ] F = F − 1 G [ x ] G . [x]_F=F^{-1}G[x]_G. [ x ] F = F − 1 G [ x ] G .
Proto
T = F − 1 G . \boxed{T=F^{-1}G.} T = F − 1 G .
Bez výpočtu inverze lze tutéž úlohu řešit jako F T = G FT=G FT = G pomocí Gaussovy eliminace.
10.7 Podrobný příklad ze zadání DCV 6.1.1 Dvě báze R 2 \mathbb R^2 R 2 :
f 1 = ( 1 , 2 ) , f 2 = ( 2 , 1 ) , g 1 = ( 3 , 5 ) , g 2 = ( 5 , 3 ) . f_1=(1,2),\ f_2=(2,1),\qquad g_1=(3,5),\ g_2=(5,3). f 1 = ( 1 , 2 ) , f 2 = ( 2 , 1 ) , g 1 = ( 3 , 5 ) , g 2 = ( 5 , 3 ) .
F = ( 1 2 2 1 ) , G = ( 3 5 5 3 ) . F=\begin{pmatrix}1&2\\2&1\end{pmatrix},\quad G=\begin{pmatrix}3&5\\5&3\end{pmatrix}. F = ( 1 2 2 1 ) , G = ( 3 5 5 3 ) .
Určíme inverzi:
det F = 1 − 4 = − 3 , \det F=1-4=-3, det F = 1 − 4 = − 3 ,
F − 1 = 1 − 3 ( 1 − 2 − 2 1 ) = ( − 1 / 3 2 / 3 2 / 3 − 1 / 3 ) . F^{-1}=\frac1{-3}\begin{pmatrix}1&-2\\-2&1\end{pmatrix}=
\begin{pmatrix}-1/3&2/3\\2/3&-1/3\end{pmatrix}. F − 1 = − 3 1 ( 1 − 2 − 2 1 ) = ( − 1/3 2/3 2/3 − 1/3 ) .
Vynásobíme:
T = F − 1 G = ( − 1 / 3 2 / 3 2 / 3 − 1 / 3 ) ( 3 5 5 3 ) = ( 7 / 3 1 / 3 1 / 3 7 / 3 ) . T=F^{-1}G=
\begin{pmatrix}-1/3&2/3\\2/3&-1/3\end{pmatrix}
\begin{pmatrix}3&5\\5&3\end{pmatrix}
=\boxed{\begin{pmatrix}7/3&1/3\\1/3&7/3\end{pmatrix}}. T = F − 1 G = ( − 1/3 2/3 2/3 − 1/3 ) ( 3 5 5 3 ) = ( 7/3 1/3 1/3 7/3 ) .
To znamená např. g 1 = 7 3 f 1 + 1 3 f 2 g_1=\tfrac73f_1+\tfrac13f_2 g 1 = 3 7 f 1 + 3 1 f 2 (ověř: ( 7 / 3 + 2 / 3 , 14 / 3 + 1 / 3 ) = ( 3 , 5 ) (7/3+2/3,14/3+1/3)=(3,5) ( 7/3 + 2/3 , 14/3 + 1/3 ) = ( 3 , 5 ) ).
Inverzní matice přechodu:
T − 1 = ( 7 / 16 − 1 / 16 − 1 / 16 7 / 16 ) . \boxed{T^{-1}=\begin{pmatrix}7/16&-1/16\\-1/16&7/16\end{pmatrix}.} T − 1 = ( 7/16 − 1/16 − 1/16 7/16 ) .
Kontrola: T T − 1 = I TT^{-1}=I T T − 1 = I . Také G T − 1 = F GT^{-1}=F G T − 1 = F .
10.8 Matice téhož operátoru v různých bázích Nechť L : V → V L:V\to V L : V → V je lineární operátor (vstupní a cílový prostor jsou totožné).
A A A je matice L L L v bázi F F F .
B B B je matice L L L v bázi G G G .
T T T je matice, pro kterou [ x ] F = T [ x ] G [x]_F=T[x]_G [ x ] F = T [ x ] G .
Pak
[ L ( x ) ] F = A [ x ] F = A T [ x ] G . [L(x)]_F=A[x]_F=AT[x]_G. [ L ( x ) ] F = A [ x ] F = A T [ x ] G .
Zároveň [ L ( x ) ] F = T [ L ( x ) ] G = T B [ x ] G [L(x)]_F=T[L(x)]_G=TB[x]_G [ L ( x ) ] F = T [ L ( x ) ] G = TB [ x ] G . Pro všechna x x x tedy A T = T B AT=TB A T = TB . Vynásobením T − 1 T^{-1} T − 1 zleva:
B = T − 1 A T . \boxed{B=T^{-1}AT.} B = T − 1 A T .
To je vztah podobnosti matic. Matice A A A a B B B jsou různé číselné popisy stejného operátoru v různých bázích.
10.9 Skládání lineárních zobrazení Nechť L 1 : U → V L_1:U\to V L 1 : U → V a L 2 : V → W L_2:V\to W L 2 : V → W . Složené zobrazení je
L 2 ∘ L 1 : U → W , ( L 2 ∘ L 1 ) ( u ) = L 2 ( L 1 ( u ) ) . L_2\circ L_1:U\to W,\qquad (L_2\circ L_1)(u)=L_2(L_1(u)). L 2 ∘ L 1 : U → W , ( L 2 ∘ L 1 ) ( u ) = L 2 ( L 1 ( u )) .
Má-li L 1 L_1 L 1 matici A A A a L 2 L_2 L 2 matici B B B v kompatibilních bázích, pak
[ L 2 ∘ L 1 ] = B A . \boxed{[L_2\circ L_1]=BA.} [ L 2 ∘ L 1 ] = B A .
Pozor: nejprve se aplikuje A A A , až potom B B B , proto součin B A BA B A , nikoli A B AB A B .
10.10 Změna obou bází u zobrazení U → V U\to V U → V Obecnější případ než podobnost:
Matice A A A používá vstupní bázi F F F a výstupní bázi H H H .
Nové báze jsou G G G ve vstupu a K K K ve výstupu.
T T T převádí souřadnice nové vstupní báze na starou: [ x ] F = T [ x ] G [x]_F=T[x]_G [ x ] F = T [ x ] G .
S S S převádí souřadnice nové výstupní báze na starou: [ y ] H = S [ y ] K [y]_H=S[y]_K [ y ] H = S [ y ] K .
Potom
S [ y ] K = A T [ x ] G , S[y]_K=A T[x]_G, S [ y ] K = A T [ x ] G ,
[ y ] K = S − 1 A T [ x ] G . \boxed{[y]_K=S^{-1}AT[x]_G.} [ y ] K = S − 1 A T [ x ] G .
Tedy nová matice je B = S − 1 A T B=S^{-1}AT B = S − 1 A T . V případě stejného prostoru a stejné změny báze se S = T S=T S = T a dostaneme předchozí podobnost.
10.11 Krátké upozornění k označení bází Častou chybou je v úlohách z DCV 5.4 a DCV 6.1 nesprávné sestavení sloupců . Vždy piš nad výpočet dva řádky:
Vstupn ı ˊ sou r ˇ adnice: [ x ] F . V y ˊ stupn ı ˊ sou r ˇ adnice: [ L ( x ) ] G . \text{Vstupní souřadnice: }[x]_F.\qquad\text{Výstupní souřadnice: }[L(x)]_G. Vstupn ı ˊ sou r ˇ adnice: [ x ] F . V y ˊ stupn ı ˊ sou r ˇ adnice: [ L ( x ) ] G .
Potom si napiš doslovně vztah, který chceš:
[ L ( x ) ] G = A [ x ] F . [L(x)]_G=A[x]_F. [ L ( x ) ] G = A [ x ] F .
Při změně báze si napiš [ x ] F = T [ x ] G [x]_F=T[x]_G [ x ] F = T [ x ] G a teprve pak určuj T T T .
10.12 Časté chyby a kontroly
Do sloupce matice zobrazení dosadíš výstupní bázový vektor. Správně dosazuješ vstupní bázové vektory.
Obrazy vstupních vektorů napíšeš ve standardních souřadnicích, ale zadání požaduje jinou cílovou bázi.
Zaměníš F − 1 G F^{-1}G F − 1 G a G − 1 F G^{-1}F G − 1 F .
Použiješ T A T − 1 TAT^{-1} T A T − 1 namísto T − 1 A T T^{-1}AT T − 1 A T bez definice T T T .
Při skládání zobrazení napíšeš A B AB A B místo B A BA B A .
Neověříš, že všechny matice mají odpovídající rozměry.
Procvič: DCV 5.3–5.4 (matice zobrazení v bázích), DCV 5.7–5.9 (složení), DCV 6.1 (změna báze), DCV 6.2 (stejný operátor v různých bázích).
✎ Řešené příklady z DCV 6 Původní úlohy z domácího cvičení, vyřešené krok za krokem. Zkus si každou nejdřív sám, než otevřeš řešení.
Příklad DCV 6.1.1 — matice přechodu mezi dvěma bázemi
F = ( ( 1 , 2 ) T , ( 2 , 1 ) T ) , G = ( ( 3 , 5 ) T , ( 5 , 3 ) T ) . F=((1,2)^T,(2,1)^T),\quad G=((3,5)^T,(5,3)^T). F = (( 1 , 2 ) T , ( 2 , 1 ) T ) , G = (( 3 , 5 ) T , ( 5 , 3 ) T ) .
Matice, jejichž sloupce jsou bázové vektory:
F = ( 1 2 2 1 ) , G = ( 3 5 5 3 ) . F=\begin{pmatrix}1&2\\2&1\end{pmatrix},\quad
G=\begin{pmatrix}3&5\\5&3\end{pmatrix}. F = ( 1 2 2 1 ) , G = ( 3 5 5 3 ) .
Definujeme T T T vztahem [ x ] F = T [ x ] G [x]_F=T[x]_G [ x ] F = T [ x ] G . Potom
T = F − 1 G . T=F^{-1}G. T = F − 1 G .
Inverze F F F je
F − 1 = 1 − 3 ( 1 − 2 − 2 1 ) . F^{-1}=\frac1{-3}\begin{pmatrix}1&-2\\-2&1\end{pmatrix}. F − 1 = − 3 1 ( 1 − 2 − 2 1 ) .
T = ( 7 / 3 1 / 3 1 / 3 7 / 3 ) . \boxed{T=\begin{pmatrix}7/3&1/3\\1/3&7/3\end{pmatrix}.} T = ( 7/3 1/3 1/3 7/3 ) .
T − 1 = ( 7 / 16 − 1 / 16 − 1 / 16 7 / 16 ) . \boxed{T^{-1}=\begin{pmatrix}7/16&-1/16\\-1/16&7/16\end{pmatrix}.} T − 1 = ( 7/16 − 1/16 − 1/16 7/16 ) .
Jak ověřit: F T = G FT=G FT = G (protože sloupce G G G jsou lineární kombinace sloupců F F F podle T T T ).
Příklad DCV 6.2.1 — jeden operátor, dvě báze
L ( a , b ) = ( 2 a − b , a + 3 b ) , L(a,b)=(2a-b,a+3b), L ( a , b ) = ( 2 a − b , a + 3 b ) ,
F = ( ( 1 , 4 ) T , ( 4 , 1 ) T ) , G = ( ( 2 , 0 ) T , ( 2 , 1 ) T ) . F=((1,4)^T,(4,1)^T),\qquad G=((2,0)^T,(2,1)^T). F = (( 1 , 4 ) T , ( 4 , 1 ) T ) , G = (( 2 , 0 ) T , ( 2 , 1 ) T ) .
Matice operátoru ve standardní bázi je
S = ( 2 − 1 1 3 ) . S=\begin{pmatrix}2&-1\\1&3\end{pmatrix}. S = ( 2 1 − 1 3 ) .
Matice bází:
F = ( 1 4 4 1 ) , G = ( 2 2 0 1 ) . F=\begin{pmatrix}1&4\\4&1\end{pmatrix},\quad G=\begin{pmatrix}2&2\\0&1\end{pmatrix}. F = ( 1 4 4 1 ) , G = ( 2 0 2 1 ) .
**1. Matice L L L v bázi F F F : **
A = F − 1 S F = ( 18 / 5 7 / 5 − 7 / 5 7 / 5 ) . A=F^{-1}SF=\boxed{\begin{pmatrix}18/5&7/5\\-7/5&7/5\end{pmatrix}}. A = F − 1 SF = ( 18/5 − 7/5 7/5 7/5 ) .
**2. Matice L L L v bázi G G G : **
B = G − 1 S G = ( 0 − 7 / 2 2 5 ) . B=G^{-1}SG=\boxed{\begin{pmatrix}0&-7/2\\2&5\end{pmatrix}}. B = G − 1 SG = ( 0 2 − 7/2 5 ) .
3. Přechodová matice:
T = F − 1 G = ( − 2 / 15 2 / 15 8 / 15 7 / 15 ) . T=F^{-1}G=\boxed{\begin{pmatrix}-2/15&2/15\\8/15&7/15\end{pmatrix}}. T = F − 1 G = ( − 2/15 8/15 2/15 7/15 ) .
4. Kontrola podobnosti:
T − 1 A T = B . \boxed{T^{-1}AT=B.} T − 1 A T = B .
Tenhle příklad ukazuje, proč se nesmí prohodit pořadí inverzí, a že různé matice skutečně mohou reprezentovat tentýž operátor.
Mám prostudováno
← Předchozí Přednáška 6: Lineární zobrazení Další → Přednáška 8: Soustavy lineárních rovnic