EZLAMA
Týden 10

Derivace a diferenciál

Techniky derivování.

Derivace z definice, tabulka a pravidla, řetězové pravidlo, tečna a normála a diferenciál jako lineární přiblížení.

Zdroj: Domácí sada 09

10.1Derivace: co vlastně počítáme?

Jestliže měříš vzdálenost s(t)s(t) v závislosti na čase, průměrná rychlost na úseku [t,t+h][t,t+h] je

s(t+h)−s(t)h.\frac{s(t+h)-s(t)}h.

Chceme-li rychlost v jediném okamžiku, necháme hh jít k nule. Stejným způsobem u libovolné funkce získáme derivaci:

f′(x0)=lim⁡h→0f(x0+h)−f(x0)h.\boxed{f'(x_0)=\lim_{h\to0}\frac{f(x_0+h)-f(x_0)}h.}

Derivace v bodě je také směrnice tečny ke grafu v tom bodě.

  • f′(x)>0f'(x)>0: funkce lokálně roste ve smyslu kladné směrnice.
  • f′(x)<0f'(x)<0: směrnice je záporná.
  • f′(x)=0f'(x)=0: tečna je vodorovná, ale nemusí jít o extrém (např. x3x^3 v nule).

Derivace je limita podílu změny výstupu a změny vstupu, ne obyčejné dělení f(x)/xf(x)/x.

10.2Univerzální postup od definicePostup

  1. Napiš přesnou definici f′(x0)f'(x_0).
  2. Spočítej f(x0+h)f(x_0+h).
  3. Odečti f(x0)f(x_0); dej pozor na závorky.
  4. Uprav a odstraň faktor hh (pokud je to možné pro h≠0h\ne0).
  5. Teprve pak počítej limitu h→0h\to0.
Příklad

Vzor A: f(x)=x2f(x)=x^2 v obecném bodě

f′(x)=lim⁡h→0(x+h)2−x2h.f'(x)=\lim_{h\to0}\frac{(x+h)^2-x^2}{h}.

Roznásob:

=lim⁡h→0x2+2xh+h2−x2h=lim⁡h→0(2x+h)=2x.=\lim_{h\to0}\frac{x^2+2xh+h^2-x^2}{h} =\lim_{h\to0}(2x+h)=\boxed{2x}.

Příklad

Vzor B: odmocnina v bodě 1

f(x)=x,x0=1.f(x)=\sqrt x,\quad x_0=1.

f′(1)=lim⁡h→01+h−1h.f'(1)=\lim_{h\to0}\frac{\sqrt{1+h}-1}{h}.

Racionalizujeme čitatel:

=lim⁡h→0(1+h)−1h(1+h+1)=lim⁡h→011+h+1=12.=\lim_{h\to0}\frac{(1+h)-1}{h(\sqrt{1+h}+1)} =\lim_{h\to0}\frac1{\sqrt{1+h}+1}=\boxed{\frac12}.

Příklad

Vzor C: f(x)=1/x2f(x)=1/x^2 v bodě 1

f′(1)=lim⁡h→01/(1+h)2−1h=lim⁡1−(1+2h+h2)h(1+h)2f'(1)=\lim_{h\to0}\frac{1/(1+h)^2-1}{h} =\lim\frac{1-(1+2h+h^2)}{h(1+h)^2} =lim⁡−2h−h2h(1+h)2=lim⁡−2−h(1+h)2=−2.=\lim\frac{-2h-h^2}{h(1+h)^2} =\lim\frac{-2-h}{(1+h)^2}=\boxed{-2}.

10.3Základní tabulka derivací

Funkce f(x)f(x) Derivace f′(x)f'(x) Podmínky
cc 00 konstanta
xpx^p pxp−1px^{p-1} na místech, kde je definováno a derivovatelné
x\sqrt x 12x\frac1{2\sqrt x} x>0x>0
1/x1/x −1/x2-1/x^2 x≠0x\ne0
exe^x exe^x všechna reálná xx
axa^x axln⁡aa^x\ln a a>0a>0
ln⁡x\ln x 1/x1/x x>0x>0
ln⁡∣x∣\ln|x| 1/x1/x x≠0x\ne0
log⁡ax\log_a x 1/(xln⁡a)1/(x\ln a) x>0x>0, a>0a>0, a≠1a\ne1
sin⁡x\sin x cos⁡x\cos x radiány
cos⁡x\cos x −sin⁡x-\sin x radiány
tan⁡x\tan x 1/cos⁡2x1/\cos^2x cos⁡x≠0\cos x\ne0
cot⁡x\cot x −1/sin⁡2x-1/\sin^2x sin⁡x≠0\sin x\ne0
arcsin⁡x\arcsin x 1/1−x21/\sqrt{1-x^2} ∣x∣<1|x|<1
arccos⁡x\arccos x −1/1−x2-1/\sqrt{1-x^2} ∣x∣<1|x|<1
arctan⁡x\arctan x 1/(1+x2)1/(1+x^2) všechna reálná xx
sinh⁡x\sinh x cosh⁡x\cosh x všechna reálná xx
cosh⁡x\cosh x sinh⁡x\sinh x všechna reálná xx
tanh⁡x\tanh x 1/cosh⁡2x1/\cosh^2x všechna reálná xx

Další funkce z přiložené tabulky: sec⁡x=1/cos⁡x\sec x=1/\cos x, csc⁡x=1/sin⁡x\csc x=1/\sin x mají derivace sec⁡xtan⁡x\sec x\tan x, respektive −csc⁡xcot⁡x-\csc x\cot x. Inverzní hyperbolické funkce: (arsinh⁡x)′=1/x2+1(\operatorname{arsinh}x)'=1/\sqrt{x^2+1}, (arcosh⁡x)′=1/x2−1(\operatorname{arcosh}x)'=1/\sqrt{x^2-1} pro x>1x>1, (artanh⁡x)′=1/(1−x2)(\operatorname{artanh}x)'=1/(1-x^2) pro ∣x∣<1|x|<1.

10.4Čtyři pravidla, bez kterých nepůjde počítat

Pro derivovatelné f,gf,g a konstantu cc:

(f±g)′=f′±g′,(cf)′=cf′,\boxed{(f\pm g)'=f'\pm g'},\qquad\boxed{(cf)'=cf'}, (fg)′=f′g+fg′,\boxed{(fg)'=f'g+fg'}, (fg)′=f′g−fg′g2,g≠0.\boxed{\left(\frac fg\right)'=\frac{f'g-fg'}{g^2}},\quad g\ne0.

Součin

f(x)=x2sin⁡x.f(x)=x^2\sin x.

Vyber u=x2u=x^2, v=sin⁡xv=\sin x, takže u′=2xu'=2x, v′=cos⁡xv'=\cos x. Potom

f′(x)=2xsin⁡x+x2cos⁡x.f'(x)=2x\sin x+x^2\cos x.

Častá chyba: (fg)′≠f′g′(fg)'\ne f'g'.

Podíl

f(x)=cos⁡xex.f(x)=\frac{\cos x}{e^x}.

f′(x)=(−sin⁡x)ex−(cos⁡x)exe2x=−e−x(sin⁡x+cos⁡x).f'(x)=\frac{(-\sin x)e^x-(\cos x)e^x}{e^{2x}} =-e^{-x}(\sin x+\cos x).

Přímo by šlo také napsat f=e−xcos⁡xf=e^{-x}\cos x a použít součin — oba postupy jsou správné.

10.5Řetězové pravidlo — nejčastější typ zkouškové derivace

Máme-li funkci ve funkci:

y=f(g(x)),y=f(g(x)),

platí

y′=f′(g(x)) g′(x).\boxed{y'=f'(g(x))\,g'(x).}

Slovy: zderivuj vnější funkci, vnitřek zatím ponech, pak vynásob derivací vnitřku.

Příklad

Vzor A

y=(3x2+1)5.y=(3x^2+1)^5.

Vnější funkce u5↦5u4u^5\mapsto5u^4, vnitřek u=3x2+1↦6xu=3x^2+1\mapsto6x.

y′=5(3x2+1)4⋅6x=30x(3x2+1)4.\boxed{y'=5(3x^2+1)^4\cdot6x=30x(3x^2+1)^4.}

Příklad

Vzor B

y=ln⁡(1+x2).y=\ln(1+x^2).

Vnější ln⁡u↦1/u\ln u\mapsto1/u, vnitřní 1+x2↦2x1+x^2\mapsto2x:

y′=2x1+x2.\boxed{y'=\frac{2x}{1+x^2}.}

Příklad

Vzor C — více vnoření

y=sin⁡2(2x+1)=[sin⁡(2x+1)]2.y=\sin^2(2x+1)=[\sin(2x+1)]^2.

  1. Zvenku druhá mocnina: 2sin⁡(2x+1)2\sin(2x+1).
  2. Derivace sinu: cos⁡(2x+1)\cos(2x+1).
  3. Derivace lineárního argumentu: 2.

y′=4sin⁡(2x+1)cos⁡(2x+1)=2sin⁡(4x+2).\boxed{y'=4\sin(2x+1)\cos(2x+1)=2\sin(4x+2).}

Příklad

Vzor D — logaritmus další funkce

y=ln⁡(arccos⁡(x2)).y=\ln(\arccos(x^2)).

Nejdřív si urči oblast, kde je argument logaritmu kladný a vnitřní funkce definována. Formálně v bodech diferencovatelnosti:

y′=1arccos⁡(x2)⋅−2x1−x4.y'=\frac1{\arccos(x^2)}\cdot\frac{-2x}{\sqrt{1-x^4}}.

Tedy

y′=−2xarccos⁡(x2)1−x4.\boxed{y'=-\frac{2x}{\arccos(x^2)\sqrt{1-x^4}}.}

V reálných číslech derivace existuje pro ∣x∣<1|x|<1; pro x=±1x=\pm1 nemá výraz konečnou hodnotu ani původní funkce nemá v daných bodech kladný argument logaritmu.

10.6Derivace součinu tří funkcí

y=u(x)v(x)w(x)y=u(x)v(x)w(x)

y′=u′vw+uv′w+uvw′.\boxed{y'=u'vw+uv'w+uvw'.}

Vzor: y=(sinh⁡x)(ln⁡x)x1/3y=(\sinh x)(\ln x)x^{1/3} pro x>0x>0.

y′=(cosh⁡x)(ln⁡x)x1/3+(sinh⁡x)1xx1/3+(sinh⁡x)(ln⁡x)13x2/3.y'=(\cosh x)(\ln x)x^{1/3} +(\sinh x)\frac1x x^{1/3} +(\sinh x)(\ln x)\frac1{3x^{2/3}}.

Tento zápis můžeš nechat jako součet tří členů; důležitá je správná derivace každého činitele.

10.7Derivace mocniny, v níž je proměnná i v exponentu

y=(sin⁡x)cos⁡x.y=(\sin x)^{\cos x}.

Pro reálný logaritmický postup předpokládej sin⁡x>0\sin x>0.

Logaritmuj:

ln⁡y=cos⁡x⋅ln⁡(sin⁡x).\ln y=\cos x\cdot\ln(\sin x).

Zderivuj:

y′y=−sin⁡x ln⁡(sin⁡x)+cos⁡x cos⁡xsin⁡x.\frac{y'}y=-\sin x\,\ln(\sin x)+\cos x\,\frac{\cos x}{\sin x}.

Vynásob yy:

y′=(sin⁡x)cos⁡x[−sin⁡xln⁡(sin⁡x)+cos⁡2xsin⁡x].\boxed{y'=(\sin x)^{\cos x} \left[-\sin x\ln(\sin x)+\frac{\cos^2x}{\sin x}\right].}

Speciální známý vzor:

(xx)′=xx(ln⁡x+1),x>0.\boxed{(x^x)'=x^x(\ln x+1),\quad x>0.}

10.8Derivace absolutní hodnoty a existence derivace

f(x)=∣x∣={x,x≥0,−x,x<0.f(x)=|x|=\begin{cases}x,&x\ge0,\\-x,&x<0.\end{cases}

Pro x>0x>0 je f′=1f'=1, pro x<0x<0 f′=−1f'=-1. V nule:

lim⁡h→0+∣h∣−0h=1,lim⁡h→0−∣h∣−0h=−1.\lim_{h\to0^+}\frac{|h|-0}h=1,\qquad \lim_{h\to0^-}\frac{|h|-0}h=-1.

Protože jednostranné derivace nejsou stejné, f′(0)f'(0) neexistuje. Ostrý roh na grafu typicky znamená problém s derivací.

Důležitá věta: diferencovatelnost v bodě zaručuje spojitost v bodě. Opačně ne: ∣x∣|x| je v nule spojitá, ale nemá tam derivaci.

10.9Implicitní derivace

Někdy vztah není vyjádřen jako y=f(x)y=f(x), ale třeba

x2+y2=25.x^2+y^2=25.

Zderivuj obě strany podle x, přitom y=y(x)y=y(x):

2x+2y y′=0⇒y′=−xy(y≠0).2x+2y\,y'=0\quad\Rightarrow\quad\boxed{y'=-\frac xy}\quad (y\ne0).

Když derivuješ y2y^2, musíš napsat 2y y′2y\,y' — jde o řetězové pravidlo.

10.10Univerzální algoritmus pro složitý výrazPostup

  1. Urči definiční obor (zejména logaritmus, odmocninu a jmenovatel).
  2. Prohlédni výraz a urči nejvnější operaci: součet, součin, podíl, funkce ve funkci.
  3. Rozděl si jej na pojmenované části u,v,wu,v,w.
  4. Použij správné pravidlo na nejvnější operaci.
  5. Každou vnitřní část derivuj stejně, dokud nezbývá jen tabulková funkce.
  6. Až po správném zderivování výraz zjednoduš.
  7. Zkus rychlou kontrolu dosazením čísla nebo symbolickou kontrolou ekvivalentní úpravy.
Procvič

Kontrola

  1. (e3x)′=3e3x(e^{3x})'=3e^{3x}.
  2. (1+x4)′=2x3/1+x4(\sqrt{1+x^4})'=2x^3/\sqrt{1+x^4}.
  3. (arctan⁡(cos⁡3x))′=−3sin⁡3x1+cos⁡2(3x)(\arctan(\cos3x))'=\frac{-3\sin3x}{1+\cos^2(3x)}.
  4. (log⁡2(cosh⁡x))′=tanh⁡x/ln⁡2(\log_2(\cosh x))'=\tanh x/\ln2.
  5. (x2ln⁡x)′=2xln⁡x+x(x^2\ln x)'=2x\ln x+x, pro x>0x>0.

10.11Tečna a normála — co je to za přímky?

V bodě x0x_0 na grafu funkce y=f(x)y=f(x) je bod dotyku (x0,f(x0))(x_0,f(x_0)).

Tečna má směrnici k=f′(x0)k=f'(x_0):

y−f(x0)=f′(x0)(x−x0).\boxed{y-f(x_0)=f'(x_0)(x-x_0).}

Normála je přímka kolmá k tečně. Pokud f′(x0)≠0f'(x_0)\ne0, má směrnici kN=−1/f′(x0)k_N=-1/f'(x_0):

y−f(x0)=−1f′(x0)(x−x0).\boxed{y-f(x_0)=-\frac1{f'(x_0)}(x-x_0).}

Pro f′(x0)=0f'(x_0)=0 je tečna vodorovná y=f(x0)y=f(x_0) a normála svislá x=x0x=x_0. Není správné dělit nulou.

Postup

Univerzální postup

  1. Spočítej y0=f(x0)y_0=f(x_0).
  2. Spočítej předpis derivace f′(x)f'(x).
  3. Dosaď x0x_0, čímž získáš směrnici kk.
  4. Napiš rovnici tečny přes bod (x0,y0)(x_0,y_0).
  5. U normály použij zápornou převrácenou směrnici nebo speciální případ k=0k=0.
Příklad

Vzor z domácí 10: f(x)=e−xf(x)=e^{-x}, x0=0x_0=0

f(0)=1,f′(x)=−e−x,f′(0)=−1.f(0)=1,\qquad f'(x)=-e^{-x},\qquad f'(0)=-1.

Tečna:

y−1=−1(x−0)⇒y=1−x.y-1=-1(x-0)\quad\Rightarrow\quad\boxed{y=1-x}.

Normála: kN=−1/(−1)=1k_N=-1/(-1)=1:

y−1=x−0⇒y=1+x.y-1=x-0\quad\Rightarrow\quad\boxed{y=1+x}.

Příklad

Druhý vzor: f(x)=1−sin⁡(2x)f(x)=1-\sin(2x), x0=π/2x_0=\pi/2

f(π/2)=1,f′(x)=−2cos⁡(2x),f′(π/2)=2.f(\pi/2)=1,\qquad f'(x)=-2\cos(2x),\qquad f'(\pi/2)=2.

Tečna: y−1=2(x−π/2)y-1=2(x-\pi/2). Normála: y−1=−12(x−π/2)y-1=-\tfrac12(x-\pi/2).

10.12Diferenciál a lineární aproximace

Má-li ff derivaci v bodě x0x_0, pak se u x0x_0 graf funkce skoro neliší od tečny:

f(x0+h)=f(x0)+f′(x0) h+(chyba, kteraˊ je mnohem mensˇıˊ nezˇ h).f(x_0+h)=f(x_0)+f'(x_0)\,h+\text{(chyba, která je mnohem menší než }h).

Diferenciál funkce ff v bodě x0x_0 je právě ta lineární část:

df(x0)(h)=f′(x0) h,zkraˊceneˇdy=f′(x) dx.\mathrm df(x_0)(h)=f'(x_0)\,h,\qquad\text{zkráceně}\qquad \mathrm dy=f'(x)\,\mathrm dx.

Říká, o kolik se změní hodnota po tečně, když xx posuneme o h=dxh=\mathrm dx. Skutečná změna Δf=f(x0+h)−f(x0)\Delta f=f(x_0+h)-f(x_0) je pro malé hh skoro stejná.

Funkce jedné proměnné má diferenciál v bodě právě tehdy, když tam má (vlastní) derivaci. Proto se slova „diferencovatelná“ a „má derivaci“ u jedné proměnné používají jako synonyma.

Postup

Univerzální postup: přibližný výpočet hodnoty

Chceš přibližně spočítat f(x)f(x) v „ošklivém“ bodě.

  1. Najdi blízký „hezký“ bod x0x_0, kde f(x0)f(x_0) i f′(x0)f'(x_0) spočítáš z hlavy.
  2. Spočítej posun h=x−x0h=x-x_0.
  3. Dosaď: f(x)≈f(x0)+f′(x0) hf(x)\approx f(x_0)+f'(x_0)\,h.
Příklad

Vzor 1 — odmocnina

Přibližně 4,1\sqrt{4{,}1}. Zvol f(x)=xf(x)=\sqrt x, x0=4x_0=4, h=0,1h=0{,}1. Pak f(4)=2f(4)=2 a f′(x)=12xf'(x)=\frac1{2\sqrt x}, tedy f′(4)=14f'(4)=\frac14.

4,1≈2+14⋅0,1=2,025.\sqrt{4{,}1}\approx2+\frac14\cdot0{,}1=2{,}025.

Skutečná hodnota je 2,0248…2{,}0248\ldots — chyba je až na čtvrtém desetinném místě.

Příklad

Vzor 2 — logaritmus

Přibližně ln⁡1,02\ln1{,}02. Zvol x0=1x_0=1, h=0,02h=0{,}02; ln⁡1=0\ln1=0, (ln⁡x)′=1/x(\ln x)'=1/x, tedy derivace v 1 je 1.

ln⁡1,02≈0+1⋅0,02=0,02(skutecˇneˇ 0,0198…).\ln1{,}02\approx0+1\cdot0{,}02=0{,}02\qquad(\text{skutečně }0{,}0198\ldots).

Příklad

Vzor 3 — diferenciál versus skutečná změna

f(x)=x3f(x)=x^3, x0=2x_0=2, dx=0,01\mathrm dx=0{,}01. Diferenciál:

df=3x02 dx=12⋅0,01=0,12.\mathrm df=3x_0^2\,\mathrm dx=12\cdot0{,}01=0{,}12.

Skutečná změna: 2,013−23=8,120601−8=0,1206012{,}01^3-2^3=8{,}120601-8=0{,}120601. Rozdíl je jen 0,00060{,}0006.

Pozor: aproximace je dobrá jen pro malé hh. Čím dál od x0x_0, tím víc se graf od tečny odchyluje. Přesnější odhad dává Taylorův polynom vyššího stupně (týden 13).

✎Procvič si

Zkus nejdřív sám na papír. Nápovědu a řešení odkryj, až když opravdu nevíš.

Úloha 22derivace součinu a složené funkce

Zadání: Zderivuj f(x)=x2ln⁡(1+x2)f(x)=x^2\ln(1+x^2).

Řešení po krocích

Součin u=x2u=x^2, v=ln⁡(1+x2)v=\ln(1+x^2):

f′(x)=2xln⁡(1+x2)+x22x1+x2=2xln⁡(1+x2)+2x31+x2.f'(x)=2x\ln(1+x^2)+x^2\frac{2x}{1+x^2} =\boxed{2x\ln(1+x^2)+\frac{2x^3}{1+x^2}}.

Úloha 23derivace od definice

Zadání: Z definice spočítej derivaci f(x)=3x+2f(x)=3x+2 v obecném bodě x0x_0.

Řešení po krocích

f′(x0)=lim⁡h→03(x0+h)+2−(3x0+2)h=lim⁡h→03hh=3.f'(x_0)=\lim_{h\to0}\frac{3(x_0+h)+2-(3x_0+2)}h =\lim_{h\to0}\frac{3h}h=\boxed{3}.

Úloha 24tečna

Zadání: Najdi tečnu k f(x)=x2−2xf(x)=x^2-2x v x0=2x_0=2.

Řešení po krocích

f(2)=0f(2)=0; f′(x)=2x−2f'(x)=2x-2, tedy f′(2)=2f'(2)=2. Tečna:

y−0=2(x−2)⇒y=2x−4.y-0=2(x-2)\quad\Rightarrow\quad\boxed{y=2x-4}.