EZLAMA
MA · Nástroje

Funkce více proměnných

Doplňková kapitola ze starších skript: vektory v ℝⁿ, parciální derivace, gradient. Do aktuálního sylabu MA1 nepatří.

1Proč jedna proměnná někdy nestačí

Teplota na rovné desce závisí na poloze (x,y)(x,y): T=T(x,y)T=T(x,y). Objem kvádru závisí na třech délkách V=V(a,b,c)=abcV=V(a,b,c)=abc. Pak už nepracujeme s funkcí f:R→Rf:\mathbb R\to\mathbb R, ale například f:R2→Rf:\mathbb R^2\to\mathbb R.

R2={(x,y):x,y∈R},R3={(x,y,z):x,y,z∈R}.\mathbb R^2=\{(x,y):x,y\in\mathbb R\},\quad \mathbb R^3=\{(x,y,z):x,y,z\in\mathbb R\}.

Vektor v=(v1,…,vn)\mathbf v=(v_1,\ldots,v_n) je uspořádaná n-tice čísel.

2Počítání s vektory

Součet a násobení číslem provádíš po složkách:

u+v=(u1+v1,…,un+vn),\mathbf u+\mathbf v=(u_1+v_1,\ldots,u_n+v_n), cu=(cu1,…,cun).c\mathbf u=(cu_1,\ldots,cu_n).

Skalární součin:

u⋅v=∑i=1nuivi.\mathbf u\cdot\mathbf v=\sum_{i=1}^n u_iv_i.

V R3\mathbb R^3 například (1,2,3)⋅(4,0,−1)=4+0−3=1(1,2,3)\cdot(4,0,-1)=4+0-3=1.

Eukleidovská norma (délka):

∥v∥=v12+⋯+vn2.\|\mathbf v\|=\sqrt{v_1^2+\cdots+v_n^2}.

Vzdálenost bodů x,y\mathbf x,\mathbf y: d(x,y)=∥x−y∥d(\mathbf x,\mathbf y)=\|\mathbf x-\mathbf y\|.

Cauchyho–Schwarzova nerovnost:

∣u⋅v∣≤∥u∥ ∥v∥.|\mathbf u\cdot\mathbf v|\le\|\mathbf u\|\,\|\mathbf v\|.

Trojúhelníková nerovnost: ∥u+v∥≤∥u∥+∥v∥\|\mathbf u+\mathbf v\|\le\|\mathbf u\|+\|\mathbf v\|.

3Otevřená koule a okolí bodu

Otevřená koule se středem a\mathbf a a poloměrem r>0r>0 je

Br(a)={x∈Rn:∥x−a∥<r}.B_r(\mathbf a)=\{\mathbf x\in\mathbb R^n:\|\mathbf x-\mathbf a\|<r\}.

V R2\mathbb R^2 je to vnitřek kruhu; v R3\mathbb R^3 vnitřek koule. Otevřená množina obsahuje s každým svým bodem nějakou dostatečně malou otevřenou kouli kolem něj. Uzavřená množina obsahuje všechny své limitní body; ekvivalentně její doplněk je otevřený.

4Funkce dvou proměnných: definiční obor

Vzor:

f(x,y)=ln⁡(9−x2−y2).f(x,y)=\ln(9-x^2-y^2).

Logaritmus vyžaduje kladný argument:

9−x2−y2>0  ⟺  x2+y2<9.9-x^2-y^2>0\iff x^2+y^2<9.

Definiční obor je otevřený kruh se středem v počátku a poloměrem 3. Hraniční kružnice sem nepatří.

Vzor: g(x,y)=y−x2g(x,y)=\sqrt{y-x^2} vyžaduje y≥x2y\ge x^2. Obor je oblast nad parabolou včetně její hranice.

5Limita ve více proměnných

lim⁡(x,y)→(a,b)f(x,y)=L\lim_{(x,y)\to(a,b)}f(x,y)=L

vyžaduje přiblížení po všech možných cestách v definičním oboru. Ve dvou proměnných už nestačí zleva a zprava.

Postup

Univerzální postup pro vyvrácení limity

  1. Zvol jednoduchou cestu k bodu: např. y=0y=0.
  2. Spočti podél ní limitu.
  3. Zvol jinou cestu: např. y=xy=x nebo y=x2y=x^2.
  4. Pokud vyjdou různé výsledky, limita neexistuje.
Příklad

Vzor

f(x,y)=x2x2+y2,(x,y)≠(0,0).f(x,y)=\frac{x^2}{x^2+y^2},\quad(x,y)\ne(0,0).

Po cestě y=0y=0: f(x,0)=1→1f(x,0)=1\to1. Po cestě x=0x=0: f(0,y)=0→0f(0,y)=0\to0. Dvě různé hodnoty → limita v (0,0)(0,0) neexistuje.

Pozor: Shodné limity po dvou nebo několika cestách naopak nedokazují, že společná limita existuje. K tomu potřebuješ odhad platný pro všechny cesty, např. pomocí normy a věty o sevření.

6Parciální derivace

Pro funkci f(x,y)f(x,y) se ptáme, jak se mění při změně jedné proměnné, zatímco druhá zůstává konstantní.

∂f∂x(x,y)=lim⁡h→0f(x+h,y)−f(x,y)h,\frac{\partial f}{\partial x}(x,y) =\lim_{h\to0}\frac{f(x+h,y)-f(x,y)}h, ∂f∂y(x,y)=lim⁡h→0f(x,y+h)−f(x,y)h.\frac{\partial f}{\partial y}(x,y) =\lim_{h\to0}\frac{f(x,y+h)-f(x,y)}h.

Postup

Univerzální postup

  1. U ∂f/∂x\partial f/\partial x zacházej s yy jako s konstantou.
  2. U ∂f/∂y\partial f/\partial y zacházej s xx jako s konstantou.
  3. Použij běžná derivační pravidla v jedné proměnné.
  4. Při složených funkcích nezapomeň řetězové pravidlo.
Příklad

Vzor

f(x,y)=x2y+3xy2+sin⁡(xy).f(x,y)=x^2y+3xy^2+\sin(xy).

Podle xx:

fx=2xy+3y2+ycos⁡(xy).\boxed{f_x=2xy+3y^2+y\cos(xy).}

Podle yy:

fy=x2+6xy+xcos⁡(xy).\boxed{f_y=x^2+6xy+x\cos(xy).}

Častá chyba: při derivování podle xx zapomenout na faktor yy u sin⁡(xy)\sin(xy).

7Gradient

∇f=(fx,fy)(v R2),\nabla f=(f_x,f_y)\quad\text{(v $\mathbb R^2$)},

je vektor parciálních derivací. Ukazuje ve směru nejrychlejšího lokálního růstu funkce při standardní eukleidovské geometrii, pokud je funkce diferencovatelná a gradient nenulový.

Příklad: f(x,y)=x2+y2f(x,y)=x^2+y^2. Pak ∇f=(2x,2y)\nabla f=(2x,2y); v bodě (1,2)(1,2) je gradient (2,4)(2,4).

8Směrová derivace a tečná rovina

Pro jednotkový vektor u\mathbf u a diferencovatelnou ff:

Duf(a)=∇f(a)⋅u.D_{\mathbf u}f(\mathbf a)=\nabla f(\mathbf a)\cdot\mathbf u.

Tečná rovina ke grafu z=f(x,y)z=f(x,y) v bodě (a,b,f(a,b))(a,b,f(a,b)):

z=f(a,b)+fx(a,b)(x−a)+fy(a,b)(y−b).\boxed{z=f(a,b)+f_x(a,b)(x-a)+f_y(a,b)(y-b).}

Vzor: f(x,y)=x2+y2f(x,y)=x^2+y^2 v (1,2)(1,2), kde z=5z=5. Parciální derivace jsou 2x,2y2x,2y, tedy

z=5+2(x−1)+4(y−2)=2x+4y−5.z=5+2(x-1)+4(y-2)=2x+4y-5.

9Stacionární body ve dvou proměnných

Pro vnitřní lokální extrém diferencovatelné funkce je nutná podmínka

fx(a,b)=0,fy(a,b)=0.f_x(a,b)=0,\qquad f_y(a,b)=0.

Řeš tedy soustavu dvou rovnic. Pro klasifikaci často pomůže Hessova matice:

H=(fxxfxyfyxfyy).H=\begin{pmatrix}f_{xx}&f_{xy}\\f_{yx}&f_{yy}\end{pmatrix}.

Pro funkci s dostatečně spojitými druhými derivacemi a bod s nulovým gradientem definuj D=fxxfyy−fxy2D=f_{xx}f_{yy}-f_{xy}^2:

  • D>0D>0 a fxx>0f_{xx}>0: přísné lokální minimum.
  • D>0D>0 a fxx<0f_{xx}<0: přísné lokální maximum.
  • D<0D<0: sedlový bod.
  • D=0D=0: test nerozhoduje.

Příklad: f(x,y)=x2+y2f(x,y)=x^2+y^2: jediný stacionární bod (0,0)(0,0), Hessian diagonální (2,2)(2,2), D=4>0D=4>0 → minimum 0.

10Samostatná kontrola

  1. D(1/(x2+y2))=R2∖{(0,0)}D(1/(x^2+y^2))=\mathbb R^2\setminus\{(0,0)\}.
  2. ∂(x3y2)/∂x=3x2y2\partial(x^3y^2)/\partial x=3x^2y^2.
  3. ∂(exy)/∂y=xexy\partial(e^{xy})/\partial y=xe^{xy}.
  4. ∇(xy)=(y,x)\nabla(xy)=(y,x).
  5. Limita xy/(x2+y2)xy/(x^2+y^2) v (0,0)(0,0) neexistuje: podél y=xy=x je 1/21/2, podél y=−xy=-x je −1/2-1/2.

✎Úlohy

Zkus nejdřív sám na papír. Nápovědu a řešení odkryj, až když opravdu nevíš.

Úloha 36parciální derivace

Zadání: f(x,y)=x2y3+exyf(x,y)=x^2y^3+e^{xy}. Spočti fx,fyf_x,f_y.

Řešení po krocích

Při derivování podle xx ber yy jako konstantu:

fx=2xy3+yexy.f_x=2xy^3+ye^{xy}.

Při derivování podle yy ber xx jako konstantu:

fy=3x2y2+xexy.f_y=3x^2y^2+xe^{xy}.