Bod a může být číslo i ±∞; stejně tak pravidla platí pro jednostranné limity.
Počítání s nekonečnem (rozšířená reálná přímka)
Když jedna z limit vyjde nekonečná, pomáhají tato pravidla (c je reálné číslo):
c+∞=+∞,∞+∞=∞,c⋅∞={+∞,−∞,c>0,c<0,±∞c=0.
Pozor:∞−∞, 0⋅∞, 00, ∞∞, 1∞, 00, ∞0nejsou výsledky. Jsou to neurčité tvary — výraz musíš nejdřív upravit.
Typ „číslo děleno nulou“
Jde-li čitatel k číslu A=0 a jmenovatel k nule, výsledek je nekonečný — rozhoduje jen znaménko.
Postup
Univerzální postup pro 0A, A=0
Urči znaménko čitatele u bodu a.
Urči, zda je jmenovatel zleva a zprava od a kladný, nebo záporný.
Podle znamének napiš jednostranné limity ±∞.
Shodují-li se, je to i oboustranná limita; jinak oboustranná limita neexistuje.
Vzor:
x→2+limx−2x+1=+∞,x→2−limx−2x+1=−∞.
Čitatel jde k 3>0. Pro x>2 je jmenovatel malé kladné číslo, pro x<2 malé záporné. Oboustranná limita v bodě 2 proto neexistuje.
8.2Věta o sevření pro funkce
Platí-li na nějakém ryzím okolí bodu a (tedy pro x blízko a, x=a)
g(x)≤f(x)≤h(x)ax→alimg(x)=x→alimh(x)=L,
potom také limx→af(x)=L. Je to tatáž myšlenka jako u posloupností: funkce „zmáčknutá“ mezi dvě funkce se stejnou limitou nemá kam utéct.
Důsledek: „omezená krát nulová = nulová“
Je-li gomezená u bodu a (tj. ∣g(x)∣≤K) a limx→af(x)=0, pak
x→alimf(x)g(x)=0.
Důvod: 0≤∣f(x)g(x)∣≤K∣f(x)∣→0.
Příklad
Vzor 1
x→0limxsinx1=0.
Samotné sin(1/x) u nuly limitu nemá (kmitá), ale je omezené: ∣sin(1/x)∣≤1. Proto ∣xsin(1/x)∣≤∣x∣→0.
Příklad
Vzor 2
x→+∞limxsinx=0,
protože ∣sinx∣≤1 a 1/x→0.
Pozor: neplést s limx→0xsinx=1. Rozhoduje, kam jde x.
8.3Limita složené funkce
Chceme spočítat limx→af(g(x)). Intuitivně: vnitřek g(x) jde k nějakému b, a tak se celý výraz chová jako f(y) pro y→b.
Věta: Nechť
x→alimg(x)=bay→blimf(y)=L.
Platí-li navíc aspoň jedna z podmínek
f je spojitá v bodě b (pak L=f(b)), nebo
g(x)=b pro všechna x=a blízko a,
pak
x→alimf(g(x))=L.
Postup
Univerzální postup: substituce v limitě
Najdi vnitřní výraz a označ ho y=g(x).
Spočítej, kam jde: b=limx→ag(x).
Spočítej vnější limitu limy→bf(y).
Ověř podmínku: je f spojitá v b, nebo je g(x)=b blízko a?
Napiš výsledek.
Příklad
Vzor 1 — vnější funkce je spojitá
x→+∞limcosx1.
Vnitřek y=1/x→0. Kosinus je spojitý, takže výsledek je cos0=1.
Příklad
Vzor 2 — substituce do známé limity
x→0limx2sin(x2).
Položíme y=x2. Pro x→0 jde y→0, a pro x=0 je y=x2=0 (podmínka 2 platí). Proto
x→0limx2sin(x2)=y→0limysiny=1.
Příklad
Vzor 3 — exponenciála venku
x→0limexsinx=elimx→0xsinx=e1=e.
Smíme „vlézt do exponentu“, protože ey je spojitá funkce.
Příklad
Proč je podmínka potřeba (protipříklad)
Vezmi g(x)=0 pro všechna x a
f(y)={1,0,y=0,y=0.
Pak limx→0g(x)=0 a limy→0f(y)=1. Jenže f(g(x))=f(0)=0 pro všechna x, takže limx→0f(g(x))=0=1. Neplatí ani jedna podmínka: f není spojitá v nule a g(x) se rovná nule pořád.
Pozor: v běžných příkladech (elementární funkce) je podmínka skoro vždy splněná, ale u důkazových úloh ji musíš zmínit.
8.4Limity, kde je výsledek nekonečný
x→0limx21=+∞
protože z obou stran je jmenovatel kladný a blíží se k nule. Naproti tomu
x→0−limx1=−∞,x→0+limx1=+∞.
Oboustranná limita 1/x není jedno společné +∞ ani −∞.
8.5Heineova charakterizace limity
V neizolovaném bodě a platí: limx→af(x)=L právě tehdy, když pro každou posloupnost xn→a, kde xn=a a xn∈D(f), máme f(xn)→L.
K čemu je to dobré? K vyvrácení limity stačí najít dvě cesty, které vedou k různým výsledkům.
Vzor:f(x)=sin(1/x), x=0. Zvol xn=1/(π/2+2πn) a yn=1/(3π/2+2πn). Obě posloupnosti jdou k 0, ale f(xn)=1 a f(yn)=−1. Limita v nule neexistuje.