Homogenní a nehomogenní soustavy, Frobeniova věta, Cramer, parametr.
Kolik má soustava řešení (Frobenius), jak zapsat obecné řešení, Cramerovo pravidlo a soustavy s parametrem.
Zdroj: Přednáška 8 · DCV 7
11.1Jak poznat lineární rovnici
Lineární rovnice má neznámé pouze v první mocnině, nesmí se mezi sebou násobit. Obecný tvar:
a1x1+a2x2+⋯+anxn=b.
Například 2x−3y+z=5 je lineární. Rovnice xy+2x=1 nebo x2+y=3 lineární není.
Soustava m rovnic o n neznámých se zapisuje
Ax=b
s rozměry
A∈Rm×n,x∈Rn,b∈Rm.
A — matice soustavy: koeficienty před neznámými.
x — vektor neznámých.
b — vektor pravých stran.
[A∣b] — rozšířená matice soustavy.
Pozor: ve sloupci odpovídajícím chybějící neznámé napiš nulu. Například 2x+3z=4 má koeficienty (2,0,3) pro pořadí (x,y,z).
11.2Homogenní a nehomogenní soustava
Homogenní:
Ax=0.
Každá pravá strana je nula. Vždy existuje triviální řešeníx=0, protože A0=0.
Nehomogenní:
Ax=b,b=0.
Může mít žádné, jedno nebo nekonečně mnoho řešení. Nemůže mít právě dvě či právě tři řešení nad nekonečným tělesem, protože jakmile existují dvě různá řešení, jejich afinní kombinace vytvářejí nekonečně mnoho dalších.
11.3Homogenní soustava jako jádro
Řešení soustavy Ax=0 tvoří jádro lineárního zobrazení L(x)=Ax:
{x:Ax=0}=kerA.
Proto tvoří vektorový podprostor. Jeho dimenze je
dimkerA=n−rankA.
Pravidlo počtu řešení pro homogenní soustavu:
Pokud rankA=n, existuje jen x=0.
Pokud rankA<n, existují netriviální řešení (a nad R nekonečně mnoho).
To je užitečný rychlý test, pokud máš méně rovnic než neznámých: m<n implikuje rankA≤m<n, takže homogenní soustava má vždy nenulové řešení.
11.4Frobeniova věta: univerzální odpověď na „kolik řešení?“Postup
Soustava Ax=b je řešitelná právě tehdy, když
rankA=rank[A∣b].
Pak platí:
Podmínka
Výsledek
h(A)=h([A∣b])
žádné řešení
h(A)=h([A∣b])=n
právě jedno řešení
h(A)=h([A∣b])<n
nekonečně mnoho řešení nad R
Co je n: počet neznámých (sloupců matice A), nikoli počet rovnic.
Proč věta funguje: rovnice Ax=b říká, že vektor b je lineární kombinací sloupců A. Pokud přidáním sloupce b vzroste hodnost, nelze jej z původních sloupců složit, tedy řešení neexistuje.
11.5Univerzální postup na všechny soustavyPostup
Zapiš soustavu jako rozšířenou matici [A∣b].
Gaussovou eliminací převeď na schodovitý tvar.
Podívej se na poslední sloupec:
Řádek [0⋯0∣c] s c=0 → spor, žádné řešení.
Bez sporu → pokračuj.
Zjisti počet pivotů v koeficientové části a počet neznámých n.
Pokud je pivot v každém sloupci neznámých → jediné řešení.
Pokud některé sloupce neznámých pivot nemají → zaveď volné parametry.
Vypiš obecné řešení, ne pouze jeden náhodný bod.
Zkontroluj dosazením do všech původních rovnic.
11.6Obecné řešení nehomogenní soustavy
Pokud existuje aspoň jedno konkrétní řešení xp soustavy Ax=b, pak úplně všechna řešení mají tvar
x=xp+xh,xh∈kerA.
Proč:A(xp+xh)=Axp+Axh=b+0=b. A naopak, pro libovolná dvě řešení x a xp platí A(x−xp)=0, takže jejich rozdíl leží v jádře.
Příklad:
x+y+z=4,2x+2y+2z=8.
Konkrétní řešení xp=(4,0,0). Homogenní řešení xh=s(−1,1,0)+t(−1,0,1). Celkem
x=(4,0,0)+s(−1,1,0)+t(−1,0,1).
11.7Cramerovo pravidlo
Je vhodné pro čtvercovou soustavu n rovnic o n neznámých s nenulovým determinantemD=detA.
xi=DDi,
kde Di je determinant po nahrazení i-tého sloupce matice A vektorem b.
Univerzální algoritmus:
Napiš koeficientovou matici A a vektor b.
Spočti D=detA.
Je-li D=0, nelze použít Cramera v této podobě — přejdi na Gaussovu eliminaci.
Pro každou neznámou xi vytvoř Ai: vyměň právě i-tý sloupec za pravé strany b.
Případ 1: a=2. Determinant je nenulový → právě jedno řešení. Gauss nebo Cramer dává
(x1,x2,x3)=(−2,−1,2).
Překvapivě nezávisí na a; to ověříš dosazením do všech tří rovnic.
Případ 2: a=2. Matice už není regulární. Zkontrolujeme hodnosti: h(A)=h([A∣b])=2<n=3, tedy nekonečně mnoho řešení.
Redukovaný tvar je
1000103/2−1/201−20.
Zvolíme x3=t. Pak
x1=1−23t,x2=−2+21t,x3=t.
x=(1,−2,0)+t(−3/2,1/2,1),t∈R.
Kontrola: pro t=2 vyjde (−2,−1,2), tedy původní řešení obecného případu je v parametrické rodině obsaženo.
11.9Rozhodnutí o počtu řešení bez dopočítání kořenů
Někdy zadání požaduje jen „zjistěte počet řešení“. Pak stačí hodnosti. Například A má 5 sloupců a 3 pivoty:
Pro homogenní soustavu je dimenze řešení 5−3=2; jsou nekonečně mnohá.
Pro nehomogenní soustavu nejprve zkontroluj konzistenci. Pokud je h([A∣b])>h(A) → žádné. Pokud hodnosti souhlasí → dvě volné proměnné, nekonečně mnoho.
11.10Cramer vs Gauss vs inverze
Metoda
Kdy použít
Co umí
Gauss
vždy pro lineární soustavy
žádné/jedno/nekonečně, parametrický tvar
Cramer
čtvercové A, detA=0
jednotlivé neznámé pomocí determinantů
x=A−1b
čtvercové regulární A
jediné řešení, pokud už máš inverzi
Frobenius
zejména dotaz na počet řešení
rozhodnutí přes hodnosti
Neplatí: „Když je D=0, rovnice nemá řešení.“ Při D=0 může být soustava neslučitelná, nebo mít nekonečně mnoho řešení. Rozhodne až Frobenius/Gauss.
11.11Typické chyby a jak se jim vyhnout
V Cramerově metodě nahrazuješ řádek místo sloupce. Vždy sloupec.
Neověříš D=0, ale i tak vypočteš Di/D.
Zaměníš n (počet neznámých) za m (počet rovnic).
U homogenní soustavy napíšeš „žádné řešení“. To nemůže nastat: x=0 vyhovuje vždy.
Vyjde ti 0=0, považuješ to za spor. Není: je to redundantní rovnice.
V parametrickém řešení nezachováš všechny volné parametry.
Po dosazení speciální hodnoty parametru použiješ předchozí upravený řádek, který vznikl dělením nulovým výrazem.
1. Spočti determinant soustavy jako funkci parametru:
D(a)=27(a−2).
2. Obecný případ a=2: jedna jednoznačná trojice
(x1,x2,x3)=(−2,−1,2).
3. Kritický případ a=2: po dosazení a eliminaci má rozšířená matice hodnosti 2, shodné s koeficientovou, ale n=3. Tedy jedno volné t:
(x1,x2,x3)=(1,−2,0)+t(−3/2,1/2,1),t∈R.
4. Nezaměnit: pro a=2 není výsledkem „bez řešení“, přestože determinant je nulový. V tomto případě jsou řešení nekonečně mnohá. Rozhoduje hodnost rozšířené matice.