EZLAMA
Týden 13

Určitý integrál

Newtonova–Leibnizova formule. Taylorova věta.

Určitý integrál a Newton–Leibniz, obsahy ploch, nevlastní integrály a Taylorův polynom s odhadem chyby.

Zdroj: Domácí sada 13

13.1Zásadní rozdíl mezi neurčitým a určitým integrálem

Neurčitý integrál ∫f(x)dx\int f(x)dx hledá celou rodinu primitivních funkcí F(x)+CF(x)+C.

Určitý integrál ∫abf(x)dx\int_a^b f(x)dx je číslo, pokud existuje. Pro spojitou funkci ho můžeš chápat jako orientovanou plochu pod grafem mezi aa a bb: nad osou xx kladně, pod ní záporně.

Newtonova–Leibnizova formule: Je-li F′=fF'=f na intervalu a ff spojitá na [a,b][a,b], potom

∫abf(x) dx=F(b)−F(a).\boxed{\int_a^b f(x)\,dx=F(b)-F(a).}

Postup

Univerzální postup

  1. Najdi primitivní funkci FF.
  2. Spočti F(b)F(b).
  3. Spočti F(a)F(a).
  4. Odečti horní mez mínus dolní mez.
  5. U určitého integrálu už nepřidávej +C+C (konstanty se odečtením vyruší).
Příklad

Vzor

∫132x dx=[x2]13=32−12=8.\int_1^3 2x\,dx=[x^2]_1^3=3^2-1^2=\boxed{8}.

13.2Základní vlastnosti určitého integrálu

∫ab(f+g)=∫abf+∫abg,\int_a^b(f+g)=\int_a^b f+\int_a^b g, ∫abcf=c∫abf,\int_a^b cf=c\int_a^b f, ∫abf=∫acf+∫cbf,\int_a^b f=\int_a^c f+\int_c^b f, ∫aaf=0,∫baf=−∫abf.\int_a^a f=0,\qquad\int_b^a f=-\int_a^b f.

Pokud f≥0f\ge0 na [a,b][a,b], pak ∫abf≥0\int_a^b f\ge0. Je-li f≤gf\le g, potom ∫abf≤∫abg\int_a^b f\le\int_a^b g. Je-li ∣f(x)∣≤M|f(x)|\le M, platí

∣∫abf(x)dx∣≤M(b−a),a≤b.\left|\int_a^bf(x)dx\right|\le M(b-a),\quad a\le b.

13.3Riemannův integrál — odkud se bere plocha

Rozděl [a,b][a,b] na malé díly [xi−1,xi][x_{i-1},x_i] a na každém vyber bod ξi\xi_i. Součet

S(P,ξ)=∑i=1nf(ξi)(xi−xi−1)S(P,\xi)=\sum_{i=1}^n f(\xi_i)(x_i-x_{i-1})

přibližuje orientovanou plochu obdélníčky. Pokud při zjemňování dělení směřují tyto součty ke stejnému číslu nezávisle na volbě bodů, funkce je Riemannovsky integrovatelná.

Každá spojitá funkce na uzavřeném omezeném intervalu Riemannův integrál má. Také každá omezená monotónní funkce na takovém intervalu je Riemannovsky integrovatelná. Libovolná omezená funkce už však integrovatelná být nemusí: Dirichletova funkce (1 na racionálních, 0 na iracionálních) Riemannovsky integrovatelná není.

13.4Základní věta integrálního počtu

Pokud je ff spojitá a definujeme

G(x)=∫axf(t)dt,G(x)=\int_a^x f(t)dt,

pak G′(x)=f(x)G'(x)=f(x). Integrační a derivační počet tedy navzájem souvisejí jako opačné operace. Pokud je horní mez složená funkce g(x)g(x), použiješ řetězové pravidlo:

ddx∫ag(x)f(t)dt=f(g(x))g′(x).\frac d{dx}\int_a^{g(x)}f(t)dt=f(g(x))g'(x).

Vzor: H(x)=∫0x2cos⁡t dtH(x)=\int_0^{x^2}\cos t\,dt. Potom H′(x)=2xcos⁡(x2)H'(x)=2x\cos(x^2).

13.5Substituce u určitého integrálu

Když použiješ u=g(x)u=g(x), změň také meze:

∫abf(g(x))g′(x)dx=∫g(a)g(b)f(u)du.\int_a^b f(g(x))g'(x)dx=\int_{g(a)}^{g(b)}f(u)du.

Vzor:

∫012xex2dx.\int_0^1 2x e^{x^2}dx.

Substituce u=x2u=x^2, du=2xdxdu=2x dx. Nové meze: x=0↦u=0x=0\mapsto u=0; x=1↦u=1x=1\mapsto u=1.

∫01eudu=[eu]01=e−1.\int_0^1 e^u du=[e^u]_0^1=\boxed{e-1}.

Chyba: po přepisu integrálu do proměnné uu nesmíš nechat staré meze závislé na xx.

13.6Obsah plochy mezi křivkami

Pro spojité funkce f,gf,g platí

S=∫ab∣f(x)−g(x)∣ dx.\boxed{S=\int_a^b|f(x)-g(x)|\,dx.}

Pokud víš, že na celém úseku f(x)≥g(x)f(x)\ge g(x), můžeš psát bez absolutní hodnoty

S=∫ab(f(x)−g(x))dx.S=\int_a^b\big(f(x)-g(x)\big)dx.

Postup

Univerzální postup pro plochy

  1. Naskicuj křivky a zjisti, jakou oblast vymezují.
  2. Najdi průsečíky řešením f(x)=g(x)f(x)=g(x).
  3. Rozděl interval na úseky, kde se nemění horní a dolní křivka.
  4. Na každém úseku integruj „horní mínus dolní“.
  5. Všechny kladné příspěvky sečti; geometrický obsah nemůže být záporný.
Příklad

Vzor: parabola a přímka

y=4−x2,y=3−x.y=4-x^2,\qquad y=3-x.

Průsečíky:

4−x2=3−x  ⟺  x2−x−1=0  ⟺  x1,2=1±52.4-x^2=3-x\iff x^2-x-1=0 \iff x_{1,2}=\frac{1\pm\sqrt5}{2}.

Mezi kořeny je při x=0x=0 parabola výš (4>34>3). Obsah:

S=∫(1−5)/2(1+5)/2[(4−x2)−(3−x)]dxS=\int_{(1-\sqrt5)/2}^{(1+\sqrt5)/2}\Big[(4-x^2)-(3-x)\Big]dx =∫x1x2(1+x−x2)dx=[x+x22−x33]x1x2=556.=\int_{x_1}^{x_2}(1+x-x^2)dx =\left[x+\frac{x^2}2-\frac{x^3}3\right]_{x_1}^{x_2} =\boxed{\frac{5\sqrt5}{6}}.

Jde o úlohu přímo stejného typu jako v domácí sadě 13.

Příklad

Vzor: oblast mezi cos⁡x\cos x a osou xx

S=∫03π/2∣cos⁡x∣dx.S=\int_0^{3\pi/2}|\cos x|dx.

Kosinus je kladný na [0,π/2][0,\pi/2] a záporný na (π/2,3π/2](\pi/2,3\pi/2]. Proto

S=∫0π/2cos⁡x dx−∫π/23π/2cos⁡x dx=1−(−2)=3.S=\int_0^{\pi/2}\cos x\,dx-\int_{\pi/2}^{3\pi/2}\cos x\,dx =1-(-2)=\boxed{3}.

Kdybychom absolutní hodnotu vynechali, dostali bychom orientovaný integrál −1-1, nikoli obsah plochy.

13.7Objem rotačního tělesa (doplňující aplikace)

Otáčíš-li oblast pod y=f(x)≥0y=f(x)\ge0 na [a,b][a,b] kolem osy xx, vznikne objem

V=π∫abf(x)2 dx.\boxed{V=\pi\int_a^b f(x)^2\,dx.}

Příklad: Otáčení y=xy=x na [0,2][0,2] kolem osy xx:

V=π∫02x2dx=π[x33]02=8π3.V=\pi\int_0^2x^2dx=\pi\left[\frac{x^3}3\right]_0^2=\frac{8\pi}3.

Pro oblast mezi dvěma radiálními křivkami R(x)≥r(x)≥0R(x)\ge r(x)\ge0 je V=π∫(R2−r2)dxV=\pi\int(R^2-r^2)dx. Před použitím zkontroluj geometrii a osu otáčení.

13.8Nevlastní integrál — co znamená „nevlastní“

V běžném určitém integrálu máš konečný interval a omezený dobře integrovatelný integrand. Nevlastní integrál vzniká například, když

  1. jeden kraj intervalu je +∞+\infty nebo −∞-\infty;
  2. funkce se v koncovém nebo vnitřním bodě stává neomezenou.

Nevlastní integrál vždy definuj limitou vlastních integrálů. Výsledek je konvergentní, pokud má příslušná limita konečnou hodnotu.

13.9Typ I — nekonečný interval

∫a∞f(x)dx=lim⁡R→∞∫aRf(x)dx.\boxed{\int_a^{\infty}f(x)dx =\lim_{R\to\infty}\int_a^R f(x)dx.}

Příklad

Vzor: ∫2∞dxx3\int_2^\infty\frac{dx}{x^3}

=lim⁡R→∞[−12x2]2R=lim⁡(−12R2+18)=18.=\lim_{R\to\infty}\left[-\frac1{2x^2}\right]_2^R =\lim\left(-\frac1{2R^2}+\frac18\right)=\boxed{\frac18}.

Příklad

Vzor: ∫1∞dxx\int_1^\infty\frac{dx}{x}

=lim⁡R→∞[ln⁡x]1R=lim⁡R→∞ln⁡R=+∞.=\lim_{R\to\infty}[\ln x]_1^R =\lim_{R\to\infty}\ln R=+\infty.

Diverguje. To, že 1/x→01/x\to0, nestačí, stejně jako u řad.

13.10Typ II — problémový konečný kraj

Například integrand 1/x1/\sqrt x je v nule neomezený, a proto

∫01dxx=lim⁡ε→0+∫ε1x−1/2dx\int_0^1\frac{dx}{\sqrt x} =\lim_{\varepsilon\to0^+}\int_\varepsilon^1x^{-1/2}dx =lim⁡ε→0+[2x]ε1=2.=\lim_{\varepsilon\to0^+}\left[2\sqrt x\right]_\varepsilon^1 =2.

Přestože funkce v nule „letí do nekonečna“, plocha může být konečná.

Kontrast: ∫01x−2dx\int_0^1x^{-2}dx

=lim⁡ε→0+[−1x]ε1=lim⁡(−1+1/ε)=+∞.=\lim_{\varepsilon\to0^+}\left[-\frac1x\right]_{\varepsilon}^1 =\lim(-1+1/\varepsilon)=+\infty.

Tento integrál diverguje.

13.11Zapamatuj si dva testy mocninných integrálů

Na nekonečném intervalu:

∫1∞dxxp konverguje  ⟺  p>1.\boxed{\int_1^\infty\frac{dx}{x^p}\text{ konverguje}\iff p>1.}

U nuly:

∫01dxxp konverguje  ⟺  p<1.\boxed{\int_0^1\frac{dx}{x^p}\text{ konverguje}\iff p<1.}

Druhý test má obrácenou hranici. To je velmi častá chyba.

13.12Nevlastní integrál s vnitřní singularitou

∫−11dx∣x∣\int_{-1}^{1}\frac{dx}{|x|}

má problém v bodě x=0x=0 uvnitř intervalu. Musíš jej rozdělit:

∫−10dx∣x∣+∫01dx∣x∣,\int_{-1}^{0}\frac{dx}{|x|}+\int_{0}^{1}\frac{dx}{|x|},

každou část vyhodnotit samostatnou jednostrannou limitou. Obě divergují; celý integrál diverguje.

Nedovoleno: „odečíst dvě nekonečna“ nebo považovat symetrické anulování za obyčejný nevlastní integrál. Cauchyho hlavní hodnota je jiný pojem a musí být výslovně požadována.

13.13Srovnávací kritérium pro nevlastní integrály

Pro nezáporné funkce na problémové oblasti:

  • 0≤f≤g0\le f\le g a ∫g\int g konverguje → ∫f\int f konverguje.
  • 0≤g≤f0\le g\le f a ∫g\int g diverguje → ∫f\int f diverguje.

Pro kladné funkce, jejichž podíl má konečnou kladnou limitu, funguje limitní srovnávací kritérium stejně jako u řad.

Příklad

Vzor

∫1∞dxx2+4\int_1^\infty\frac{dx}{x^2+4}

konverguje, protože 0<1/(x2+4)≤1/x20<1/(x^2+4)\le1/x^2 pro x≥1x\ge1 a ∫1∞1/x2dx=1\int_1^\infty1/x^2dx=1.

13.14Další příklady

Exponenciální útlum:

∫0∞e−3xdx=lim⁡R→∞[−13e−3x]0R=13.\int_0^\infty e^{-3x}dx =\lim_{R\to\infty}\left[-\frac13e^{-3x}\right]_0^R=\boxed{\frac13}.

Omezená horní mez a logaritmus:

∫1eln⁡xxdx=[(ln⁡x)22]1e=12.\int_1^e\frac{\ln x}{x}dx =\left[\frac{(\ln x)^2}2\right]_1^e=\boxed{\frac12}.

Arctangens:

∫0∞dxx2+4=[12arctan⁡x2]0∞=π4.\int_0^\infty\frac{dx}{x^2+4} =\left[\frac12\arctan\frac x2\right]_0^\infty=\boxed{\frac\pi4}.

13.15Symetrie určitého integrálu

Je-li ff lichá na [−a,a][-a,a], pak

∫−aaf(x)dx=0.\int_{-a}^a f(x)dx=0.

Je-li ff sudá, pak

∫−aaf(x)dx=2∫0af(x)dx.\int_{-a}^a f(x)dx=2\int_0^a f(x)dx.

Obě pravidla vyžadují existenci daného (vlastního) integrálu; u nevlastních integrálů se nesmí automaticky ztotožňovat symetrická hlavní hodnota s konvergencí obou částí.

13.16Univerzální algoritmus pro domácí 13Postup

  1. Je integrační oblast konečná a funkce neomezená? → nevlastní integrál typu II.
  2. Je mez ∞\infty? → nevlastní integrál typu I.
  3. Je tam problém uprostřed? → rozděl na dvě samostatné limity.
  4. Jde o plochu? → najdi průsečíky a integruj absolutní rozdíl výšek.
  5. Jde o běžný určitý integrál? → nalezni primitivní funkci a použij Newtona–Leibnize.
  6. Na konci ověř konvergenci, správná znaménka a případné fyzikální jednotky.

Kontrolní výsledky

  1. ∫1∞dx/x2=1\int_1^\infty dx/x^2=1.
  2. ∫1∞dx/x\int_1^\infty dx/\sqrt x diverguje.
  3. ∫01dx/1−x\int_0^1 dx/\sqrt{1-x} konverguje a je 2.
  4. ∫01x2dx=1/3\int_0^1 x^2dx=1/3.
  5. ∫−11x3dx=0\int_{-1}^1 x^3dx=0.

13.17Proč Taylorův polynom vůbec existuje?

Složitou funkci můžeme v blízkosti zvoleného bodu x0x_0 nahradit jednodušším polynomem, který má ve středu stejnou hodnotu a stejné první derivace (až do požadovaného řádu).

  • Stupeň 0: konstanta f(x0)f(x_0).
  • Stupeň 1: tečna f(x0)+f′(x0)(x−x0)f(x_0)+f'(x_0)(x-x_0).
  • Stupeň 2: zapojíme zakřivení pomocí f′′(x0)f''(x_0).
  • Vyšší stupně zlepšují místní přiblížení, pokud má funkce potřebnou hladkost.

13.18Vzorec

Taylorův polynom stupně nn v bodě x0x_0:

Tn(x)=∑k=0nf(k)(x0)k!(x−x0)k.\boxed{T_n(x)=\sum_{k=0}^{n}\frac{f^{(k)}(x_0)}{k!}(x-x_0)^k.}

Rozepsaně:

Tn(x)=f(x0)+f′(x0)(x−x0)+f′′(x0)2!(x−x0)2+⋯+f(n)(x0)n!(x−x0)n.T_n(x)=f(x_0)+f'(x_0)(x-x_0) +\frac{f''(x_0)}{2!}(x-x_0)^2 +\cdots+\frac{f^{(n)}(x_0)}{n!}(x-x_0)^n.

  • f(k)f^{(k)}: kk-tá derivace.
  • k!k!: faktoriál, 3!=3⋅2⋅1=63!=3\cdot2\cdot1=6, 0!=10!=1.
  • Maclaurinův polynom = Taylorův pro x0=0x_0=0.

13.19Univerzální postup krok za krokemPostup

  1. Urči požadovaný stupeň nn a střed x0x_0.
  2. Spočítej f,f′,f′′,…,f(n)f,f',f'',\ldots,f^{(n)}.
  3. Všechno vyhodnoť v bodě x0x_0.
  4. Založ tabulku kk, f(k)(x0)f^{(k)}(x_0), k!k!.
  5. Pro každé kk sestav f(k)(x0)k!(x−x0)k\frac{f^{(k)}(x_0)}{k!}(x-x_0)^k.
  6. Členy sečti a podle potřeby uprav.
  7. Rozliš polynom od celé funkce: obecně Tn(x)≠f(x)T_n(x)\ne f(x) mimo výjimečné případy.

13.20Vzor: exe^x kolem nuly do 4. stupně

Všechny derivace exe^x jsou exe^x, v nule jsou rovny 1. Proto

T4(x)=1+x+x22+x36+x424.\boxed{T_4(x)=1+x+\frac{x^2}{2}+\frac{x^3}{6}+\frac{x^4}{24}.}

Kontrola: T4(0)=1=e0T_4(0)=1=e^0, T4′(0)=1T_4'(0)=1, T4′′(0)=1T_4''(0)=1 atd.

13.21Vzor: sin⁡x\sin x kolem nuly do 5. stupně

Derivace se cyklí:

sin⁡x, cos⁡x, −sin⁡x, −cos⁡x, sin⁡x, cos⁡x,…\sin x,\ \cos x,\ -\sin x,\ -\cos x,\ \sin x,\ \cos x,\ldots

V nule: 0,1,0,−1,0,10,1,0,-1,0,1. Dostáváme

T5(x)=x−x33!+x55!.\boxed{T_5(x)=x-\frac{x^3}{3!}+\frac{x^5}{5!}.}

Nulové koeficienty vynecháváme. Podobně

cos⁡x=1−x22!+x44!−⋯ .\cos x=1-\frac{x^2}{2!}+\frac{x^4}{4!}-\cdots.

13.22Vzor: ln⁡x\ln x v bodě x0=1x_0=1 do 3. stupně

f(x)=ln⁡x,f′(x)=1x,f′′(x)=−1x2,f′′′(x)=2x3.f(x)=\ln x,\quad f'(x)=\frac1x,\quad f''(x)=-\frac1{x^2},\quad f'''(x)=\frac2{x^3}.

V bodě 1: f(1)=0f(1)=0, f′(1)=1f'(1)=1, f′′(1)=−1f''(1)=-1, f′′′(1)=2f'''(1)=2.

T3(x)=(x−1)−(x−1)22+(x−1)33.\boxed{T_3(x)=(x-1)-\frac{(x-1)^2}{2}+\frac{(x-1)^3}{3}.}

Častá chyba: když střed není 0, mocniny musí být (x−x0)k(x-x_0)^k, nikoli xkx^k.

13.23Vzor: polynomialní funkce

Pro f(x)=x3f(x)=x^3 a n≥3n\ge3 je Taylorův polynom přesně původní funkce, bez chyby, bez ohledu na střed x0x_0:

x3=x03+3x02(x−x0)+3x0(x−x0)2+(x−x0)3.x^3=x_0^3+3x_0^2(x-x_0)+3x_0(x-x_0)^2+(x-x_0)^3.

13.24Známé Maclaurinovy rozvoje

V okolí x=0x=0 (s příslušnými omezeními pro konvergenci nekonečných řad):

ex=1+x+x22!+x33!+⋯ ,e^x=1+x+\frac{x^2}{2!}+\frac{x^3}{3!}+\cdots, sin⁡x=x−x33!+x55!−⋯ ,\sin x=x-\frac{x^3}{3!}+\frac{x^5}{5!}-\cdots, cos⁡x=1−x22!+x44!−⋯ ,\cos x=1-\frac{x^2}{2!}+\frac{x^4}{4!}-\cdots, ln⁡(1+x)=x−x22+x33−⋯(∣x∣<1),\ln(1+x)=x-\frac{x^2}{2}+\frac{x^3}{3}-\cdots\quad(|x|<1), 11−x=1+x+x2+x3+⋯(∣x∣<1),\frac1{1-x}=1+x+x^2+x^3+\cdots\quad(|x|<1), 1+x=1+x2−x28+x316+⋯(∣x∣<1).\sqrt{1+x}=1+\frac x2-\frac{x^2}{8}+\frac{x^3}{16}+\cdots\quad(|x|<1).

Jde o užitečné vzorce pro limitní úpravy a přibližné výpočty. Zápis nekonečné řady není totéž co polynom konečného stupně.

13.25Taylorův zbytek a chyba aproximace

Píšeme

f(x)=Tn(x)+Rn(x).f(x)=T_n(x)+R_n(x).

Je-li ff (n+1)(n+1)-krát diferencovatelná v příslušném okolí a splňuje běžné podmínky Taylorovy věty, má Lagrangeův zbytek tvar

Rn(x)=f(n+1)(ξ)(n+1)!(x−x0)n+1R_n(x)=\frac{f^{(n+1)}(\xi)}{(n+1)!}(x-x_0)^{n+1}

pro nějaké ξ\xi mezi x0x_0 a xx. Pokud tedy na úseku platí ∣f(n+1)∣≤M|f^{(n+1)}|\le M, máme praktický odhad

∣Rn(x)∣≤M(n+1)!∣x−x0∣n+1.\boxed{|R_n(x)|\le\frac{M}{(n+1)!}|x-x_0|^{n+1}.}

13.26Použití Taylorova rozvoje pro limitu

lim⁡x→0sin⁡x−xx3.\lim_{x\to0}\frac{\sin x-x}{x^3}.

Použij sin⁡x=x−x3/6+O(x5)\sin x=x-x^3/6+O(x^5). Po odečtení xx:

sin⁡x−xx3=−x3/6+O(x5)x3=−16+O(x2).\frac{\sin x-x}{x^3}=\frac{-x^3/6+O(x^5)}{x^3}=-\frac16+O(x^2).

Proto limita je −1/6\boxed{-1/6}.

Proč nestačí sin⁡x∼x\sin x\sim x? V čitateli se hlavní členy x−xx-x vyruší. Potřebuješ až člen x3x^3.

13.27Základní numerické přiblížení

Vypočti přibližně e0,1e^{0{,}1} pomocí T3T_3:

e0,1≈1+0,1+0,122+0,136=1,105166…e^{0{,}1}\approx1+0{,}1+\frac{0{,}1^2}2+\frac{0{,}1^3}6 =1{,}105166\ldots

Taylorův rozvoj dává systematický způsob výpočtu i odhadu chyby — ne pouze formální cvičení.

Procvič

Samostatné příklady s kontrolou

  1. T2T_2 pro e2xe^{2x} v nule: 1+2x+2x21+2x+2x^2.
  2. T3T_3 pro ln⁡(1+x)\ln(1+x) v nule: x−x2/2+x3/3x-x^2/2+x^3/3.
  3. T4T_4 pro cos⁡x\cos x v nule: 1−x2/2+x4/241-x^2/2+x^4/24.
  4. lim⁡x→0(ex−1−x)/x2=1/2\lim_{x\to0}(e^x-1-x)/x^2=1/2.
  5. lim⁡x→0(tan⁡x−x)/x3=1/3\lim_{x\to0}(\tan x-x)/x^3=1/3.

✎Procvič si

Zkus nejdřív sám na papír. Nápovědu a řešení odkryj, až když opravdu nevíš.

Úloha 27Taylorův polynom

Zadání: Taylorův polynom druhého stupně pro f(x)=ln⁡xf(x)=\ln x se středem x0=1x_0=1.

Řešení po krocích

f(1)=0f(1)=0, f′(1)=1f'(1)=1, f′′(1)=−1f''(1)=-1. Dosadíme:

T2(x)=(x−1)−12(x−1)2.\boxed{T_2(x)=(x-1)-\frac12(x-1)^2}.

Úloha 32určitý integrál

Zadání: ∫02(3x2+1)dx\int_0^2(3x^2+1)dx.

Řešení po krocích

Primitivní funkce x3+xx^3+x; hodnota [x3+x]02=(8+2)−0=10[x^3+x]_0^2=(8+2)-0=\boxed{10}.

Úloha 33plocha

Zadání: Obsah plochy mezi y=xy=x a y=x2y=x^2.

Řešení po krocích

Průsečíky x=x2  ⟺  x(x−1)=0x=x^2\iff x(x-1)=0, tedy x=0,1x=0,1. Na (0,1)(0,1) je x>x2x>x^2, takže

S=∫01(x−x2)dx=[x22−x33]01=16.S=\int_0^1(x-x^2)dx =\left[\frac{x^2}2-\frac{x^3}3\right]_0^1 =\boxed{\frac16}.

Úloha 34nevlastní integrál

Zadání: Rozhodni konvergenci a hodnotu ∫1∞dxx3\int_1^\infty\frac{dx}{x^3}.

Řešení po krocích

lim⁡R→∞∫1Rx−3dx=lim⁡[−12x2]1R=lim⁡(12−12R2)=12.\lim_{R\to\infty}\int_1^R x^{-3}dx =\lim\left[-\frac1{2x^2}\right]_1^R =\lim\left(\frac12-\frac1{2R^2}\right)=\boxed{\frac12}.

Integrál konverguje.

Úloha 35nevlastní integrál u nuly

Zadání: Rozhodni ∫01dxx3/2\int_0^1\frac{dx}{x^{3/2}}.

Řešení po krocích

p=3/2>1p=3/2>1. U nuly konverguje jen pro p<1p<1, takže diverguje. Ověření:

∫ε1x−3/2dx=[−2x−1/2]ε1=−2+2ε→+∞.\int_\varepsilon^1x^{-3/2}dx =[-2x^{-1/2}]_\varepsilon^1=-2+\frac2{\sqrt\varepsilon}\to+\infty.