EZLAMA
Týden 11

Základní věty diferenciálního počtu

Průběh funkce.

Monotónnost a extrémy, konvexita a inflexe, věty o střední hodnotě, l’Hôpitalovo pravidlo a kompletní vyšetření průběhu funkce.

Zdroj: Domácí sada 10 · Domácí sada 11

11.1Stacionární a kritické body

Stacionární bod: f′(x0)=0f'(x_0)=0.

Kritické místo / kandidát na extrém: zpravidla bod v definičním oboru, kde f′(x0)=0f'(x_0)=0 nebo derivace neexistuje. Navíc pro absolutní extrémy na uzavřeném intervalu musíš kontrolovat krajní body.

Kritický bod není automaticky minimum nebo maximum: f(x)=x3f(x)=x^3 má f′(0)=0f'(0)=0, ale stále roste a v 0 nemá lokální extrém.

11.2Monotónnost z první derivace

  • Na intervalu, kde f′(x)>0f'(x)>0, funkce ostře roste.
  • Na intervalu, kde f′(x)<0f'(x)<0, funkce ostře klesá.
  • Pokud se při průchodu kritickým bodem znaménko derivace změní z plus na mínus, jde o lokální maximum.
  • Z mínus na plus jde o lokální minimum.
  • Nezmění-li se, extrém v daném bodě tímto testem nezískáš.
Příklad

Vzor: f(x)=x3−3xf(x)=x^3-3x

f′(x)=3x2−3=3(x−1)(x+1).f'(x)=3x^2-3=3(x-1)(x+1).

Kořeny derivace x=−1x=-1 a x=1x=1 rozdělí přímku na tři intervaly:

Interval Znaménko f′f' Chování
(−∞,−1)(-\infty,-1) + roste
(−1,1)(-1,1) − klesá
(1,∞)(1,\infty) + roste

V x=−1x=-1 je změna plus → mínus, tedy lokální maximum f(−1)=2f(-1)=2. V x=1x=1 je změna mínus → plus, tedy lokální minimum f(1)=−2f(1)=-2.

11.3Druhá derivace — zakřivení

Druhá derivace je derivace derivace: f′′=(f′)′f''=(f')'.

  • f′′>0f''>0: graf je na intervalu konvexní (zakřivení „nahoru“).
  • f′′<0f''<0: graf je konkávní (zakřivení „dolů“).
  • Změní-li se kolem bodu znaménko zakřivení, jde o inflexní bod (při splnění potřebných podmínek).

Test druhé derivace pro stacionární bod: pokud f′(x0)=0f'(x_0)=0 a f′′(x0)>0f''(x_0)>0, pak lokální minimum. Pokud f′′(x0)<0f''(x_0)<0, lokální maximum. Při f′′(x0)=0f''(x_0)=0 test nerozhoduje.

Příklad

Vzor

f(x)=x3−3x,f′′(x)=6x.f(x)=x^3-3x,\quad f''(x)=6x.

Pro x<0x<0 je f′′<0f''<0 (konkávní), pro x>0x>0 f′′>0f''>0 (konvexní). V nule se znaménko mění, a proto je (0,0)(0,0) inflexní bod.

Pozor: samotné f′′(x0)=0f''(x_0)=0 nestačí k inflexi, např. f(x)=x4f(x)=x^4 má f′′(0)=0f''(0)=0, ale je konvexní po obou stranách.

11.4Kompletní univerzální vyšetření průběhu funkcePostup

U složité funkce postupuj v tomto pořadí:

  1. Definiční obor. Urči zakázané body a intervaly.
  2. Symetrie/periodicita. Sudost, lichost, opakování.
  3. Průsečíky s osami. Polož x=0x=0 (pokud lze) a vyřeš f(x)=0f(x)=0.
  4. Znaménko funkce. Kde je graf nad/pod osou xx?
  5. Limity v krajích definičního oboru. Včetně ±∞\pm\infty a kolem pólů.
  6. Asymptoty. Svislé, vodorovné a šikmé přímky.
  7. První derivace. Nuly, znaménka, intervaly monotónnosti, lokální extrémy.
  8. Druhá derivace. Konvexita, konkávita, možné inflexe.
  9. Kontrolní body a graf. Všechny zjištěné informace zakresli do jednoho obrázku.

Asymptoty

Svislá: x=ax=a, pokud alespoň jedna jednostranná limita f(x)f(x) při x→ax\to a je +∞+\infty nebo −∞-\infty.

Vodorovná vpravo: y=Ly=L, pokud lim⁡x→+∞f(x)=L\lim_{x\to+\infty}f(x)=L.

Šikmá: y=kx+qy=kx+q pro x→±∞x\to\pm\infty (obě strany počítej zvlášť), pokud

k=lim⁡x→±∞f(x)x,q=lim⁡x→±∞(f(x)−kx)k=\lim_{x\to\pm\infty}\frac{f(x)}x,\qquad q=\lim_{x\to\pm\infty}(f(x)-kx)

existují jako konečná čísla. Přímka s k=0k=0 je vodorovná.

Příklad

Detailnější vzor: f(x)=x31−x2f(x)=\frac{x^3}{1-x^2}

  1. Obor: R∖{−1,1}\mathbb R\setminus\{-1,1\}.
  2. Symetrie: lichá, protože čitatel lichý a jmenovatel sudý.
  3. Průsečík: (0,0)(0,0).
  4. Póly: x=±1x=\pm1; jednostranné limity zkontroluj podle znamének x3x^3 a 1−x21-x^2.
  5. Šikmá asymptota: vydělením polynomů

x31−x2=−x+x1−x2,\frac{x^3}{1-x^2}=-x+\frac{x}{1-x^2},

přičemž poslední člen →0\to0 pro x→±∞x\to\pm\infty. Asymptota je y=−xy=-x. 6. Derivace:

f′(x)=3x2(1−x2)−x3(−2x)(1−x2)2=x2(3−x2)(1−x2)2.f'(x)=\frac{3x^2(1-x^2)-x^3(-2x)}{(1-x^2)^2} =\frac{x^2(3-x^2)}{(1-x^2)^2}.

Znaménko určuje 3−x23-x^2 (mimo nuly a vyloučené body), protože x2≥0x^2\ge0 a jmenovatel je kladný. Funkce klesá pro ∣x∣>3|x|>\sqrt3, roste pro ∣x∣<3|x|<\sqrt3 na příslušných souvislých částech definičního oboru; v 0 je stacionární bod bez změny monotónnosti. V x=−3x=-\sqrt3 je minimum v dané části grafu, v x=3x=\sqrt3 maximum v dané části grafu. Nepropojuj monotónnost přes póly x=±1x=\pm1, tam funkce není definovaná.

11.5Rolleova a Lagrangeova věta (střední hodnota)

Rolleova věta: Je-li ff spojitá na [a,b][a,b], derivovatelná na (a,b)(a,b) a f(a)=f(b)f(a)=f(b), existuje c∈(a,b)c\in(a,b) s f′(c)=0f'(c)=0.

Lagrangeova věta: Je-li ff spojitá na [a,b][a,b] a derivovatelná na (a,b)(a,b), existuje c∈(a,b)c\in(a,b) s

f′(c)=f(b)−f(a)b−a.\boxed{f'(c)=\frac{f(b)-f(a)}{b-a}.}

Význam: někde je okamžitá směrnice rovna průměrné směrnici spojnice krajních bodů.

Příklad: f(x)=x2f(x)=x^2 na [1,3][1,3]: průměrná směrnice (9−1)/(3−1)=4(9-1)/(3-1)=4. Derivace 2c=42c=4 → c=2∈(1,3)c=2\in(1,3).

Důsledek: je-li na intervalu f′(x)=0f'(x)=0 všude, funkce je konstantní. Je-li f′(x)≥0f'(x)\ge0 všude, je neklesající.

11.6Cauchyova věta o střední hodnotě

Pro funkce f,gf,g spojité na [a,b][a,b] a derivovatelné na (a,b)(a,b) existuje c∈(a,b)c\in(a,b) takové, že

(f(b)−f(a))g′(c)=(g(b)−g(a))f′(c).(f(b)-f(a))g'(c)=(g(b)-g(a))f'(c).

Při vhodných nenulových hodnotách lze upravit na poměr. Tato věta stojí v pozadí l’Hôpitalova pravidla.

11.7l’Hôpitalovo pravidlo — kdy ano, kdy ne

Pokud při x→ax\to a (nebo jednostranně či při ±∞\pm\infty) vzniká podíl typu

00nebo±∞±∞,\frac00\quad\text{nebo}\quad\frac{\pm\infty}{\pm\infty},

může za přesných podmínek pravidla (diferencovatelnost v proraženém okolí, nenulová derivace jmenovatele a existence vhodné limity podílu derivací) platit

lim⁡f(x)g(x)=lim⁡f′(x)g′(x).\lim\frac{f(x)}{g(x)}=\lim\frac{f'(x)}{g'(x)}.

To není derivace celého podílu! Derivuješ zvlášť čitatele a zvlášť jmenovatele. Pravidlo se nevztahuje přímo na tvar 1/01/0, ∞−∞\infty-\infty, 0⋅∞0\cdot\infty ani na libovolný poměr.

Příklad

Vzor A: 0/00/0

lim⁡x→0ex−1x.\lim_{x\to0}\frac{e^x-1}{x}.

Dosazení 0/00/0. Derivace čitatele exe^x, jmenovatele 1, takže limita e0/1=1e^0/1=1.

Příklad

Vzor B: opakované pravidlo

lim⁡x→01−cos⁡xx2.\lim_{x\to0}\frac{1-\cos x}{x^2}.

První použití:

lim⁡sin⁡x2x,\lim\frac{\sin x}{2x},

znovu 0/00/0. Druhé použití:

lim⁡cos⁡x2=12.\lim\frac{\cos x}2=\frac12.

Příklad

Vzor C: nejprve převedení jiného neurčitého tvaru

lim⁡x→0(1x−1ex−1).\lim_{x\to0}\left(\frac1x-\frac1{e^x-1}\right).

Nejprve společný jmenovatel:

=lim⁡ex−1−xx(ex−1).=\lim\frac{e^x-1-x}{x(e^x-1)}.

Vzniká 0/00/0. Lze užít Taylorův rozvoj nebo dvakrát l’Hôpital; výsledek je 1/21/2.

11.8Neurčité mocniny 000^0, 1∞1^\infty, ∞0\infty^0

U kladných základů polož y=f(x)g(x)>0y=f(x)^{g(x)}>0 a logaritmuj:

ln⁡y=g(x)ln⁡f(x).\ln y=g(x)\ln f(x).

Pak vyhodnoť limitu pravé strany, případně ji převeď na podíl pro l’Hôpitala. Nakonec exponenciuj.

Příklad

Vzor

L=lim⁡x→0(1+x)1/x.L=\lim_{x\to0}(1+x)^{1/x}.

ln⁡L=lim⁡x→0ln⁡(1+x)x=1,\ln L=\lim_{x\to0}\frac{\ln(1+x)}x=1,

tedy L=e\boxed{L=e}. Zápis ln⁡L\ln L je zde zkratka pro logaritmus kladné limity; přísněji nejdřív spočteme limitu logaritmů a využijeme spojitost exponenciály.

11.9Jak dokázat počet kořenů rovnice

Chceš-li určit počet řešení f(x)=0f(x)=0:

  1. Urči spojité intervaly definičního oboru.
  2. Dokaž existenci: najdi a,ba,b s opačným znaménkem f(a),f(b)f(a),f(b), použij mezihodnotovou větu.
  3. Dokaž jedinečnost: ukaž, že na intervalu je funkce ostře monotónní, typicky pomocí znaménka f′f'.
  4. Chceš-li určit několik kořenů, rozděl obor na intervaly monotónnosti a postup opakuj pro každou část.

Vzor: f(x)=x3+x−1f(x)=x^3+x-1 je spojitá na R\mathbb R, f(0)=−1f(0)=-1, f(1)=1f(1)=1, takže má kořen v (0,1)(0,1). Navíc f′(x)=3x2+1>0f'(x)=3x^2+1>0 pro všechna xx, takže kořen je jediný.

11.10Optimalizační slovní úlohy

  1. Pojmenuj neznámé a zapiš jejich přípustné meze.
  2. Napiš veličinu, kterou chceš maximalizovat/minimalizovat.
  3. Použij geometrická či fyzikální omezení a vyjádři ji funkcí jedné proměnné, pokud to jde.
  4. Najdi stacionární body a kritická místa.
  5. Zkontroluj hranice intervalu a vyber globální extrém.
  6. Odpověz s jednotkami a slovním významem.

Vzor — obdélník s obvodem 20: Strany x>0x>0 a y>0y>0, 2(x+y)=202(x+y)=20 → y=10−xy=10-x, x∈(0,10)x\in(0,10). Plocha S=x(10−x)S=x(10-x), derivace S′=10−2x=0S'=10-2x=0 → x=5x=5, y=5y=5. Druhá derivace −2<0-2<0, maximum S=25S=25 (jednotek čtverečních).

11.11Vztah k nerovnostem

Chceš dokázat např. ln⁡(1+x)<x\ln(1+x)<x pro x>0x>0? Definuj

g(x)=x−ln⁡(1+x).g(x)=x-\ln(1+x).

Máme g(0)=0g(0)=0 a

g′(x)=1−11+x=x1+x>0(x>0).g'(x)=1-\frac1{1+x}=\frac x{1+x}>0\quad(x>0).

Tedy g(x)>g(0)=0g(x)>g(0)=0 pro x>0x>0, a proto ln⁡(1+x)<x\ln(1+x)<x.

Postup

Kontrolní checklist

  • [ ] Znal jsem při výpočtu tečny souřadnici bodu i derivaci v bodě?
  • [ ] U normály neproběhlo dělení nulou?
  • [ ] U extrémů jsem zkontroloval změny znaménka nebo druhou derivaci?
  • [ ] Nepovažoval jsem samotnou nulu druhé derivace automaticky za inflexi?
  • [ ] U l’Hôpitala skutečně vznikl neurčitý podíl typu 0/00/0 nebo ∞/∞\infty/\infty?
  • [ ] U optimalizace jsem prověřil kraje a přípustný obor?

✎Procvič si

Zkus nejdřív sám na papír. Nápovědu a řešení odkryj, až když opravdu nevíš.

Úloha 25extrema

Zadání: Vyšetři lokální extrémy f(x)=x3−6x2+9xf(x)=x^3-6x^2+9x.

Řešení po krocích

f′(x)=3x2−12x+9=3(x−1)(x−3).f'(x)=3x^2-12x+9=3(x-1)(x-3).

Znaménko je + na (−∞,1)(-\infty,1), − na (1,3)(1,3) a + na (3,∞)(3,\infty). V x=1x=1 je lokální maximum f(1)=4f(1)=4; v x=3x=3 lokální minimum f(3)=0f(3)=0.

Úloha 26l’Hôpital

Zadání: lim⁡x→0e2x−1sin⁡(3x)\lim_{x\to0}\frac{e^{2x}-1}{\sin(3x)}.

Řešení po krocích

Dosazení 0/00/0. Derivace čitatele 2e2x2e^{2x}, jmenovatele 3cos⁡3x3\cos3x. Proto

lim⁡2e2x3cos⁡3x=23.\lim\frac{2e^{2x}}{3\cos3x}=\boxed{\frac23}.